Velká Fatra
Tak se mě jednou kamarád ptal, jestli už jsem byl na Velké Fatře a já, ač nerad, jsem mu musel říct, že ne. Po jeho vyprávění jsem si řek, že tak nádherné pohoří musím vidět. A tak nastaly letní prázdniny, peníze z brigády už taky byly, tak už zbývá jen odjet. Zbantoval sem ještě dva kámoše, domlouváme se v osm v Českém Těšíně, ale jak už to bývá jeden to vzdal a tak vyrážíme ve dvou směr Krpel‘any.
Po žluté značce, lemující vodní nádrž Krpel’any se vydáváme na hřeben, zpočátku se jde vyschlým korytem potoka s pořádným převýšením, po nabrání výšky lesáckými cestami. Asi po dvou a čtvrt hodině jsme došli na rozcestí pod Kopou(1125 m.n.m), kde jsme se napojili na Velkofatranskou magistrálu. Už při sestupu do prvního sedýlka jsme poznali, že magistrála je opravdu honosný název pro tento sotva znatelný zarostly chodníček Do sedla Prislop, místa kde jsme chtěli přečkat tuto noc, zbývaly asi dvě hodiny, když jsme spatřili první záblesky blížící se bouřky. Strojové tempo, které jsme nasadili abychom utekli bouřce nám bylo houby platné, protože asi půl hodiny před dnešním cílem nás bouřka zasáhla plnou silou. Blesky lítající na holé planině nebyly dvakrát příjemné, ale nic nezbývalo než dojít do sedla. Tam jsme se snažili postavit stan, protože vypadalo, že déšť jen tak nepřestane, jenže než jsme natáhli na tropiko vrchní díl měli jsme ve stanu asi tak 2 cm vody. Po zapíchnutí posledního kolíku dopadla na zem poslední kapka a s rychlostí jakou bouřka přišla tak i odešla. Jo zákon schválnosti platí!!! Vašek se jde podívat po okolí jestli tu není nějaký seník na spaní, ještě není ani sto metru a už na mě huláká, pak už to vidím taky, kousíček od stanu mají místní pastevci maringotku a u ní super posezení s lavičkami a střechou. Nepříjemná situace se stala hned o něco lepší. Po přenesení všech věcí jsme uvařili nějakou tu konzervu a šli pomalu spát. V noci se spalo na úzkých lavičkách dost špatně, k tomu ještě nám pořád myši ožíraly jídlo, ale kvůli spaní se do hor nejezdí. Ráno se všude povalovaly cáry mlhy, ale nepršelo, což je hlavní. Před další cestou jsme se museli vrátit půl hodinky ke studánce, u které jsme se nemohli ve včerejší bouřce zastavit. Teď už jsme mohli pokračovat v cestě na chatu pod Borišovom – dnešní cíl. Hned na první vrchol Kliačík jsme se pořádně zapotili, odměnou byl výhled na celou Lubochniaskou dolinu ,sice napůl zahalenou v mlze, ale v hustém lese, který zde panuje si nemůžeme vybírat. Po další hodině stoupání v opravdovém pralese a na kluzkém bahně jsme se probojovali na krásný vrchol-Klak(1394m.n.m). Na vrcholu jsme si převlekli mokré věci, bohužel maliníky lemující chodníček tvořily po včerejším dešti dokonalou sprchu. Na Klaku je vrcholová kniha, z ní jsme se dozvěděli že návštěvnost vrcholu je tak jeden turista za den v sezoně, mimo ní tak jeden za týden. Rozhledy by za pěkného počasí byly určitě krásné, ale co na plat. Pokračující cesta je vcelku monotónní, až na nějaký ten výstup, nebo sestup zarostlého vrcholu, jinak všude les a tráva. Až Javorina(1328m.n.m) přináší změnu terénu, najednou jsou všude vypasené louky, na kterých je jeden nekonečný koberec květin. Po hodině jsme u cíle a tak si dáváme razítko a cílovou odměnu. Ptáme se pomocníků z chaty, kteří byli mimochodem z Jablunkova, kde by se dalo přespat. Poradí nám super salaš patnáct minut od chaty, tak se ubytujeme, zatopíme v kamnech a něco málo pojíme. Modrá obloha na západě dává naději na zítřejší pěkné počasí, jestli ještě uschnou všechny věci, bude to idylka. Ranní počasí všechny naděje pohřbilo. Déšť, mlha , vítr, zima, v tom by ani pes čumák nevystrčil. A tak čekáme jestli se něco nezmění, ale ono nic. Balíme všechno a jdeme dolů. V takovém humusu to nemá cenu. Po modré sejdeme rozbahněnou cestou, která zároveň slouží i nosičům pro vynášky, na asfaltovou cestu do Necpalské doliny, tu se převlékám do sandálů. Po třech hodinách jsme v civilizaci, něco pojíme a další hodinu jdeme na vlak, protože nejede žáden rozumný autobus. Dole neprší, ale celé pohoří je zahaleno do olověných mraků. Vlak nám jede za pět minut, už jen koupit lístek a domů.
