Zahájení turistické sezóny již tradičně na Kozinci.
Kdo zná naši rodinu, tak ví, že každým rokem v dubnu navštěvujeme horskou chatu Kozinec za účelem oslav naší svatby. Letos se jedná již o 15. výročí!
Zajímavější je, když se jde na hory ve větším počtu, a tak sebou bereme i bráchu Mikiho a šváru Ríšu s dcerou Nelou. Lenka, (má ségra) je již v pokročilém stádiu těhotenství a na chatu by pěšky asi nedošla, se nechá vyvézt nahoru autem: Tchán se s radostí ujal tohoto úkolu.
Dnes je zataženo, ale teplo (16°C) a neprší. V 10:00 vycházíme z třinecké části Kamionky přes Rovnou do Oldřichovi a pak po zásobovací silnici až ku chatě. Cestou si povídáme, sledujeme probouzející se jarní přírodu, fotíme a pozorujeme žáby v rybníčku, oddávající se rozmnožovacím povinnostem.
Nela hned na začátku samozřejmě hodila "držku" na rovné silnici. Bolí ji koleno, ale statečně kráčí dál. Také se pochlubila Kantorovi novou kamerou se slovy:"Strejdo, my máme foťák a "točíto" dohromady!". Velice originální název pro videokameru.
V restauraci (již předem jsem objednal stůl) dychtivě hltáme první loky piva po 8 km chůzi. I pes naších holek - Enny je kompletně vyčerpána. Leží v rohu a odpočívá.
My zahajujeme oslavu pořádnou žranicí. Oni totiž na tom Kozinci skvěle vaří! Po obědě si děcka dávají nášup ve formě zmrzlinového poháru. My starší si raději objednáme pivo na zpáteční cestu, kterou již absolvujeme v menším počtu, neboť si ségra sebou do auta přibrala ještě Nelu a naši Katku.
My jsme již docela rychle seběhli od chaty na Rovnou a dnešní výlet zakončujeme u ségry při kávě a skvělém Slámovém vínu, ale to už je o něčem jiném …
