Procházka jarním pralesem Čerňavinou
Po několika týdnech chladu a deště se konečně udělalo hezky a tak s Erčou využíváme volného dne a necháme se vyvézt švagrem Ríšou na Kozinec, odkud se, se stativem, vydáváme již pěšky do PR Čerňavina. Tady mám v plánu nafotit jarní horskou přírodu se starými pahýly buků. Občas zaslechneme hudbu, která se k nám line od chaty na Kozinci. Dnes tam totiž probíhá cyklistický závod do vrchu - Memoriál Dr. Evžena Kozla, vynálezce českého horského kola.
My však máme problémy, jelikož samotná rezervace je z části na velice prudkém severním svahu Ostrého. Povrch je z uvolněných balvanů pokrytých listím, takže nedokážeme stát chvíli na stejném místě. Půda se jednoduše pod námi posouvá dolů. A to tu chci ještě fotit! Občas sebou i praštíme. Zadek mám celý od hlíny.
Po letošní zimě se k zemi odporoučelo několik zdatných buků, které zatarasily starý chodníček. V tom nacházím na zmiňovaném chodníku rozbitý cyklokomputer. Kde se tu vzal cyklista? Asi nějaký debil!
Zatím co já fotím, tak Erča sleduje okolí i srnu na stezce, po které jsme šli i my. Nafoceno mám i několik brouků a modré slimáky. Je tu tedy živo.
Na vrcholové kótě Ostrého se fotíme a po původní modré turistické značce scházíme k chatě pod Ostrým, která je obležená turisty a cyklisty.
Sledujeme okolí a daří se nám vypátrat i Malou Fatru s Velkým Rozsudcem a Stohem. Vedle nich je vidět i Velký Choč. Tatry však nevidíme. Tak si sedneme v chatě k pivu a polévce, to uvidíme vždy dobře!
Po odpočinku a lehkém obědě scházíme po serpentinách do Tyry. Cestou sledujeme vydatné prameny, které stékají po strmých svazích dolů do řeky Tyrky.
V Tyře máme téměř hodinu čas na autobus, tak doplňujeme pitný deficit v hospůdce "U Kotaly".
Nedělní den jsme tedy smysluplně využili a podle bolavých noh jsme dali zabrat i našemu línému tělu.
