Tak, jak jsme se s Frantou domluvili, vyjíždíme v 6:00 z Třince. Předpověď počasí nevypadá pro nás moc optimisticky, ale zatím neprší, tak je to dobré. Jedeme po hlavní silnici Třinec-Jablunkov (spíše kličkujeme mezi obnaženými kanály na vyfrézované cestě). Z Jablunkova pokračujeme do Mostů u Jablunkova až na Hraniční přechod Šance-Milošová. V Čadci u vlakového nádraží se ještě stavujeme do směnárny vyměnit si peníze a můžeme jet dál. Po silnici č. 11 míříme do Krásna nad Kysucou a tam odbočujeme na Zborov n. Bystricou, Starou a Novou Bystricu. Mezitím se vyčasilo a je to hned veselejší. Z Nové Bystrice nás čeká poměrně prudké stoupání na Vychylovku. S plnýma brašnama, které s sebou vezeme(15 až 20 kg.), máme co dělat, abychom to vůbec vyjeli. Díky lehkým převodům kopec zdoláváme. Stoupání máme konečně za sebou a po krátkém odpočinku jedeme teď už z kopce přes Oravskou Lesnou, Zákamenné, Brezu, Lokcu kolem Oravské přehrady do Tvrdošína a odsud je to už jenom asi 4 km do Nižné, kde přijíždíme asi kolem půl třetí. Dnes máme v nohách 123 km, Franta asi o 14 více, protože jede z Č. Těšína. Po cestě nám pořádně vyschlo v krku, takže si dáváme vychlazené pivko a gulášek, který tam měli pro nás už připravený. Hned poté, co jsme uhasili žízeň a zahnali hlad, se jdeme zaregistrovat a ubytovat. Není to sice hotel, (ubytování je ve školní tělocvičně), ale protože jsme přišli mezi prvníma, máme na výběr ty nejlepší žíněnky, co tady jsou. Náš kolega Vilém ještě nedorazil a my zjišťujeme, že poblíž je k dispozici krytý bazén a tak bereme plavky a jdeme to prozkoumat. Bazén je skutečně nedaleko školní budovy a my využíváme jeho služeb. Po takové cestě je to přímo balzám. Vilém přijíždí až večer. ještě chvíli posedíme u dobrého pivka a jdeme spát, protože zítra nás čeká dlouhá štreka.

Ráno vstáváme v 6:00 a balíme věci. Sraz všech účastníků je na náměstí před hotelem Radar, kde proběhne slavnostní zahájení za účastí Starosty, cyklisty M. Dvorštíka a dalších organizátorů akce. K vidění je i kulturní vložka krojovaných tanečníků. V 8:00 vyjíždíme za mírného deště a kolem cesty stojí zástupy přihlížejících diváků ( hlavně dětí), kteří se přišli podívat. Nutno dodat, že letošní počet účastníků se vyšplhal na číslo 813(bylo nám sděleno organizátory akce.) V tu chvíle zažívám takový zvláštní nepopsatelný pocit. Skupinky přihlížejících zvědavců lemují silnici až skoro k polskému hraničnímu přechodu Suchá Hora vzdálenému asi tak 20 km. Na polské straně se peloton roztrhal na menší skupinky. Cestou míjíme místní roubené stavení(mimochodem velmi hezké). Sem tam se něco snažím i vyfotit, ale za jízdy je to dost obtížné. Když přijíždíme do Zakopaného, vysvitlo dokonce i slunko. Sesedáme z kola a procházíme kolem všudepřítomných stánků s různými suvenýry. Nechybí ani koňské" taxíky", které čekají na své klienty. Kupujeme si pohlednice a pokračujeme dále. Čeká nás ne až tak prudké, ale táhlé stoupání. Cestou máme možnost sledovat panorama zasněžených vrcholků Tater nad kterýma visí černé mraky, které něvěští nic dobrého. Stoupání je za náma a my sjíždíme k hraničnímu přechodu -Lysá Polana. Začíná trochu pršet a já si oblékám dlouhé kalhoty, protože se zase ochladilo. Kousek za hr. přechodem v Lysé Polaně nás lákají stánky z občerstvením. Neodoláme a zastavujeme, abychom se podívali co mají dobrého na zub. Franta dostal chuť na česnečku, tak se jde postavit do fronty, ale po chvíli marného čekání to nakonec vzdává. Kuchařovi asi došel česnek. Mezitím ale začíná poměrně hustě pršet, takže jsme rádi, že se máme alespoň kde schovat. Po půlhodině déšť ustává a my pokračujeme dále. před sjezdem do Ždiaru má Franta defekt. Je to ale o něco vážnější, než jsme si mysleli. Franta má prodřený plášť. Zjišťujeme, jestli bychom plášť nesehnali v nějakém doprovodném vozidle, ale marně. Nezbývá, než ustřihnout kousek staré duše a plášť podlepit. Podařilo se. Z kopce ale jedeme pro jistotu pomaleji. Počasí se zatím naštěstí drží a Frantova duše taky. Projíždíme přes Tatranské Matliare a to je znamení, že jsme za chvíli v cíli dnešního cyklo putování. Do Eurocampu Ficc v Tatranské Lomnici přijíždíme asi tak v 15: 00 hod. Vilém už tam na nás netrpělivě čeká. "Desítka vleze se a pak ještě jedna", necháváme se inspirovat úryvkem písně Fotbal od Jarka Nohavici, abychom po celodenním putování doplnili tekutiny. Přitom přemýšlíme, jak strávíme dnešní noc. My jsme si vzali sice stany, ale předpověď není pro nás vůbec příznivá, takže zvažujeme jinou variantu. jdeme se zeptat na recepci, jestli by náhodou pro nás neměli volnou chatku. Bylo nám sděleno, že máme ještě počkat, jestli se něco neuvolní. Máme štěstí, recepční nám oznamuje, že za 200 Sk na osobu by byla k dispozici ubytovna. Bereme klíče a jdeme to prozkoumat. Je tam vše, co potřebujeme. Teplo, sprcha a tři připravené postele. Je to ještě lepší, než jsme čekali. Po té dnešní etapě nám docela vyhládlo, takže si jdeme dát něco k jídlu. Známé i neznámé hity nás přilákají k pódiu u restaurace, kde dnes hraje skupina Galaxia. Zaplněný parket svědčí o tom, že nehrají špatně. My se ale tanečků nezůčastňujeme. Navazujeme kontakty " zo slovenskými priatěľmi." Docela příjemní chalani. Ještě chvíli setrváme v družném hovoru a pak jdeme na kutě. Zítra je volný den a my máme v plánu zajet do Popradu, kde chce Franta koupit nový plášť. Dnešní trasa byla dlouhá 110 kilometrů a vedla z Nižné Přes Tvrdošín- Trstenou- Liesek- Hladovku- Suchou Horu- ( Hraniční přechod) Chocholow- Zakopané- Lysou Poľanu- Tatranskou Javorinu- Sedlo pod Príslopom- Tatranskou kotlinu- Tatranské Matliare do Tatranské Lomnice.

Ještě štěstí, že jsme si sehnali bydlení, protože v noci pršelo a spát pod stanem by nebylo asi moc příjemné. Tak jak jsme se včera domlouvali, máme v plánu dnes navštívit Poprad a koupit nový plášť na Frantové kolo. Vilém má na dopoledne svůj program. Z Tatranské Lomnice do Popradu přes Velkou Lomnici a Matějovce je to asi 15 kilometrů, takže jsme za chvíli na místě. Projdeme několik obchodů se sportovním zbožím, než najdeme to co potřebujeme. V rámci dodržování pitného režimu musíme doplnit tekutiny a poblíž cyklo prodejny se nachází venkovní terasa vybízející k příjemnému posezení. Zaparkujeme kola a jdeme se posilnit před zpáteční cestou. Čepují Starobrněnskou dvanáctku, tak si dáváme do každého pedálu jednu a jedeme stejnou cestou zpět. Do kempu přijíždíme kolem poledne a žaludek si už divnou píseň zpívá. Nezbývá, než si uklohnit něco k snědku. Když se k hovězímu v konzervě přidají ty správné ingredience, je to i poživatelné. Mezitím se z výletu vrátil i Vilém a hoši se pomalu připravují na mezistátní fotbalový zápas mezi našimi a slovenskými borci, domluvený na dnešní odpoledne. Za hojné účasti našich i slovenských fanoušků nakonec místní borci využili domácího prostředí a vyhráli. Ale na to, že se naše mužstvo utvořilo těsně před zápasem, to nebylo zase tak špatné. Večerní program začíná u táboráku, kde každý dostane svůj příděl (dvě klobásky a chleba) a vlastnoručně si je opeče. Přitom se popíjí pivo a živě diskutuje . Své hudební umění na pódiu dnes předvádí skupina Kredence. Myslím, že obě kapely, které tady letos jsou, převádějí, že umí zahrát " kousky", které se lidem líbí a to je hlavní. Někteří účastníci setrvávají ve víru tance a zábavy až do pozdních nočních hodin. Akce Okolo Tatier se pomalu chýlí ke konci, ale my máme před sebou ještě dva dny. Zítra, to je v neděli se jede poslední úsek okruhu z Tatranské Lomnice do Liptovského Mikuláše.

V neděli ráno balíme všechny svoje věci a za poměrně chladného počasí odjíždíme z Tatranské Lomnice do Liptovského Mikuláše. Nejdříve nás ale čeká 28 km dlouhé stoupání na Štrbské pleso. Fouká poměrně silný vítr a k tomu ještě začíná mírně pršet. Na Štrbské pleso přijíždíme úplně promočení. Vyndáváme poslední suché oblečení, které náme sebou a převlékáme se. Tělo si žádá odpočinek a něco teplého do žaludku. Kromě horkého čaje s rumem si objednáváme kapusnicu a typické slovenské jídlo-bryndzové halušky. Převlečení do suchého oblečení a z plným žaludkem opouštíme Štrbské pleso a pokračujeme teď už z kopce přes Podbánské, Pribylinu, Liptovský Hrádok, Liptovský Mikuláš, Benice, Galovany do Svätého Kríža, kde bydlí Frantův kamarád Petr a u něj hodláme přenocovat. Petr i se svou manželkou Věrkou na nás už čekají a mají pro nás připravené královské pohoštění. Příjemná atmosféra doplněná hudební vložkou v podání mém na kytaru a Petra na harmoniku se protáhla až do brzkých ranních hodin.

Nepříjemný zvuk budíku nám nekompromisně oznamuje, že je čas vstávat. Naší hostitelé ještě spí, což jim v tu chvíli závidím. Bohužel před náma je dlouhá cesta, kterou musíme dneska urazit takže nasedáme na kola a odjíždíme domů. Počasí nám zatím přeje a kupodivu i fyzicky jsme po včerejšku na tom celkem v pohodě. Zvažujeme, kudy pojedeme zpátky a nakonec volíme méně frekventovanou trasu přes Dolný Kubín. Cestou obdivujeme nádherné přírodní scenérie oravského kraje a pomalu ukrajujeme kilometry. Musíme zdolávat některé kopcovité úseky, hlavně prudké stoupání v Zazrivé a za obcí Lutiše nám dává pořádně zabrat. Kromě krátkých přestávek na svačinu a doplnění tekutin nikde nezastavujeme a do Třince přijíždíme odpoledne v 15:00, sice trochu unavení, ale spokojeni, že jsme to bez problémů zvládli. Franta má před sebou ještě zhruba 14 km, ale proti 144 dneska najetých, to už je sranda. Dnešní trasa: Sfätý Kríž- Ružomberok- Brestová Sedlo- Vyšný Kubín- Dolný Kubín- Veličná- Párnica- Lučivná- Zazrivá- Sedlo Rovná hora- Těrchová- Lutiše- RadÔstka- Stará Bystrica- Klubizna- Zborov n. Bystricou- Krásno n. Kysucou- Horelica- Čadca- Milošová- Šance- Mosty- Jablunkov- Třinec- Č. Těšín.

Závěrem bych chtěl říct, že až na počasí, které nám nevyšlo úplně podle našich představ, se nám akce líbila a pokud to okolnosti dovolí, příští jubilejní 40 ročník si nenecháme ujít.