Mont Blanc

Z Českého Těšína na Mt. Blanc za 67 hodin

Něco z historie:
První známý výstup na MT.Blanc ( Bílá hora) byl 8. srpna 1786. Jackques Balat si ve svých 24 letech vydělával na živobytí jako sedlák a hledač křišťálu na svazích masívu a 29 letý Michel-Gabriel Packard, lékař. Zhruba v 18:30 vztyčili na vrcholu červený praporek. Nebe bylo tehdy čisté a teplota ukazovala -7,5°C. Po návratu této dvojice z vrcholu se oslava společného vítězství změnila v vzájemné osočování a snůšku lží o zásluhách na výstupu. Balmatovi dokonce mezi tím, co byl pryč, zemřelo dítě.
První ženou, jenž dobyla Mt.Blanc, byla v roce 1808 Marie Paradisová.

Současnost:
Ročně se tuto horu pokouší zdolat až 10 000 lidí. Z toho se však jedno procento již nevrátí nikdy domů. Zahynou.

O nás:
Myšlenka , pokusit se o tuto horu, nám vrtala v hlavách 12 let. Tehdy jsme začali na kolech rajtovat v Dolomitech, Savojských Alpách a Horních Taurech. Mezi tím jsme se rozcvičili a posbírali zkušenosti na výstupech v různých pohořích, kde jsme postupně zdolali jejich nejvyšší hory: Na Ukrajině - Goverla, v Bulharsku - Musala, v Rumunsku - Moldoveanu, Slovinsko - Triglav a v Itálii - Marmolada. Otužilost jsme testovali na několika zimních tábořeních u nás v Beskydách.

Cesta:
Tomík zapracoval a z netu stáhl téměř vše, co souviselo s naším výstupem na Mt.Blanc, nejkratší cestu do samotného místa, ceny benzínu, ubytování v campu za facku a popis samotné výstupové trasy. K naší osvědčené sestavě: Já(Vilém),Tomáš a Kamiš přibyl na poslední chvíli Martin se svou přítelkyní Renatou.
Vyrážíme v pátek po šichtě z Českého Těšína po trase Brno-Praha-Rozvadov-Norimberk-Stuttgart-Bern-Martigny-Chamonix. V sobotu odpoledne se v Chamomix zastavujeme v domě horských vůdců, abychom zjistili předpověď počasí. Je to vlastně muzeum, kde ve dvou patrech jsou různé exponáty z historie výstupů na tuto horu a patrem , kde je klasické "íčko" s informacemi o počasí na tři dny dopředu. Předpověď je příznivá: 80% slunečního svitu a rychlost větru 50 km/h. Pak se už jenom ubytujeme v campu na farmě za vesnicí La Fayet.

Samotný výstup je zdokumentován ve fotografiích:
(po najetí kurzorem na konkrétní foto se vám zobrazí popis)

V neděli v La Fayet (584 m.n.m.) vyrážíme první tramvajkou. Ta nás vyvezla do stanice Nid d´Aigle (2372 m.n.m., cena 22 Euro)

Teď nás čeká skoro 2500 metrů výškových. Cesta začíná po příjemném chodníčku v mlze

Kousek od chaty Teta Rouse si nazouváme mačky, přilby, úvaz. Pokračujeme k Velkému Kuoláru.

Nebezpečná 500 m vysoká stěna Velkého Kuoláru. S přibývajícím dnem led a sníh roztává a uvolňuje kameny - granáty. Kuolár je zabezpečen ocelovým lanem, ale dva metry vysoko. V nepravidelných intervalech se lepíme na skálu a modlíme se, aby nás letící šutr netrefil

Nad chatou využíváme místa po předchozích stanech. Je nádherně, vaříme a kocháme se pohledy na údolí řeky Arve. Pociťujeme první příznaky žádné aklimatizace, bolesti hlavy. Italové, sousedící vedle nás, stále chodí zvracet za stany, my se nějak držíme.

Svítáním se kocháme už na vrcholu. Je 1.září 2005 7:30 hodin. Jsme na vrcholu Mt. Blanc ve výšce 4807 m.n.m.. Pobýváme tu asi 15 minut. Je tu zima(-10°C) a příšerně fouká! Rychle zpátky!

Někde v půlce svahu nám Reňa spadla do ledovcové průrvy!Průrva byla zasněžená a nebyla vidět. Jěště, že jsme byli jištěni lanem! Na dno průrvy nebylo vidět!

Odpočinek u bivakovaní chaty na Valloce.

Zpátky u stanů jsme okolo jedenácté hodiny, vaříme a balíme.

Podvou hodinách odpočinku vyrážíme zpátky k chatě Gouter.

Čekání na tramvaj nám zpříjemňuje Haineken.