Rakouská Dunajská cyklostezka je asi nejznámější stezkou v Evropě a ročně ji projedou desítky tisíc cyklistů, ale i běžců a chodců, po části mohou i motocyklisté.
Proto jsem přijal s radostí nabídku našeho kolegy Vildy z českotěšínské čističky, který nám třinečákům nabídl v červnu společnou expedici na tuto vysněnou stezku. Přes léto se to tak nějak upeklo a začátkem září jsme měli v počtu 7 cyklistů vyrazit. Na poslední chvíli musela doma zůstat má manželka (nemocné dítě), kterou nahradil mladý Karpeta, Jirkův syn .
Stezku budeme absolvovat v tomto složení: Já Pavel Zubek, organizátor Viliam Tóth a další borci: Franta Gogol, Václav Hus, Josef Straňák a Karpetovi Jirka s Peťou.
První skupina
Naše zhruba týdenní putování po známé dunajské stezce mělo odstartovat v pátek 1. září. Já, Franta a Vilém jsme byli domluveni, že pojedeme po vlastní ose. Počasí ale zatím nevypadá moc nadějně. Ještě ve čtvrtek prší. Vilém nakonec rezignuje a ve čtvrtek večer telefonuje, že pojede až v sobotu vlakem a pak se k nám cestou připojí.
Já s Frantou si dáváme sraz ve Frýdku u Billy a v půl osmé vyjíždíme směr Frýdlant n. Ostravicí. Včerejší deštivý den vystřídalo polojasné počasí. Ráno je sice chladněji, ale to nám vyhovuje. V Pržně se k nám ještě připojuje náš kolega Peťa. Ten ale s náma pojede jenom do Bystřice pod Hostýnem, kde se naše cesty rozcházejí. Má totiž namířeno za rodinou do Čejkovic. Cíl naší první etapy je ve Výškově. Máme tam domluvený nocleh v ubytovně. Bude to ale pořádná makačka, naše plně naložená kola mají o dvacet až třicet kilo navíc. Naštěstí nám počasí přeje a na ty kila navíc jsme si po pár hodinách také zvykli.
Podle plánu jsme v 17:00 na místě. Telefonicky se spojujeme s majitelem ubytovny a ten nás navede správným směrem. Jednoduše zařízený pokoj, s možností uschování kol, sprcha a poblíž restaurace, kde si můžeme dát něco k jídlu a pití. Po ujetí 170 km jsme si ani nemohli přát víc.
Dnešní trasa (1.9.) je dlouhá 170 km: Třinec - Nebory - Střítěž - Hnojník - Horní Tošanovice - Vojkovice - Dobrá- Frýdek - Baška - Pržno - Frýdlant n. Ostravicí - Neladná - Kunčice p. Ondřejníkem - Na Bystrém - Trojanocice - Rožnov p. Radhoštěm - Valašské Meziříčí - Branky-Loučka -Kunovice - Osíčko - Loukov - Bystříce p. Hostýnem - Hlinsko p. Hostýnem - Prusinovice - Pacetluky - Roštění - Kostelec u Holešova - Stará Ves - Píkovice - Žalkovice - Kyselovi -Chropyně - Kojetín - Měrovice nad Hanou - Němčice nad Hanou - Mořice - Nezamyslice -Ivanovice na Hané - Vyškov.
Zítřejší trasa (2.9.) bude měřit 155 Km: Vyškov - Tučápy - Komořany - Rousínov - Holubice - Slatina - Tuřany - Chrlice - Želešice - Ořechov - Silůvky - Moravské Bránice - Ivančice - Polánka - Jamolice - Dukovany - Slavětice - Hrotovice - Myslibořice - Jaroměřice nad Rokytnou - Moravské Budějovice - Dědice - Třebelovice - Jemnice - Staré Hobzí - Slavonice.
Druhý den - sobota 2.září ráno balíme věci a vyrážíme na další etapu, která má cíl ve Slavonicích a cestou by se k nám měl připojit Vilém. Na mém kole se objevuje menší závada. Zadní ráfek, zřejmě pod tíhou brašen trochu povolil a zachytává o brzdový špalek. Doufám, že cestou narazíme na nějaký cyklo-servis. V Rousínově jsme našli cyklo prodejnu, kde mi prodavač ochotně ráfek vycentroval a my mohli pokračovat dále.
Počasí nás ani dnes nezklamalo a je příjemně teplo, Franta říká, že až moc. Cestou se také zastavujeme v Ivančicích a chvíle odpočinku využíváme k návštěvě muzea Alfonze Muchy a Vladimíra Menšíka. Podařilo se nám navázat spojení s Vilémem a domlouváme si sraz v Moravských Budějovicích. My jenom doufáme, že se tam někde najdeme. Podařilo se, přijíždíme na náměstí a Vilém tam opravdu čeká. Chvíli si odpočineme a pak už jedem společně až do Slavonic. Ještě zbývá najít nějaké slušné ubytování. Kupodivu ani nemusíme dlouho hledat. Nabízí se nám ubytovna Pekoro za celkem rozumné ceny a pokoje s příslušenstvím jsou také slušné. Dokonce máme možnost v místní hospůdce sledovat kvalifikační zápas Česko - Wales.
Zítra nás čeká třetí etapa do Rožmberku nad Vltavou, kde máme zajištěné chatky ve vodáckém kempu a kde by měla dorazit i naše druhá skupina.
Ráno - 3.září - opouštíme ubytovnu Pekoro a máme namířeno k hraničnímu přechodu Slavonice - Fratres. Vilém přišel s nápadem, že bychom si mohli právě přes Rakousko zkrátit cestu. Díky přehlednému dopravnímu značení se bez problémů orientujeme a po zhruba 50 kilometrech přejíždíme přes hraniční přechod Gmünd do Českých Velenic. Začíná mi kručet v břiše a to je znamení, že bychom měli někde zastavit na jídlo.
Nacházíme se zrovna v Nových Hradech a poohlížíme se po nějaké sympatické restauraci, kde se dá sedět venku. Nabízí se nám jedna se sympatickým názvem " U Václava", tak si říkáme, že to tam nemůže být špatné. Oběd a chvíle odpočinku nám dodá nové síly a my pokračujeme dále. Počasí se mírně zhoršilo a začíná trochu pršet. Naštěstí nejsme už daleko od cíle a tak pomocí telefonické navigace přijíždíme skoro za šera do vodáckého kempu v Rožmberku nad Vltavou. Tímto je naše ekipa kompletní a zítra už pojedeme po naší naplánované trase společně.
Dnešní trasa (3.9.) 122 Km: Slavonice - hraniční přechod do Rakouska - Fratres - Schönfeld - Dobersberg - Tiefenbach - Kautzen - Heidenreichstein - Lengegg - Schrems - Gmünd - přejezd Cs - České Velenice - Vyšné - Nakolice - Nové Hrady - Horní Stropnice - Černé Údolí - Benešov nad Černou - Kaplice - Dolní Dvořiště - Rožmberk nad Vltavou.
Autorem této části je Václav Hus
Následující část píše Pavel Zubek
Druhá skupina - 3.září
My jsme z Českého Těšína vyjeli vlakem ve 3,15 ráno a v Budějovicích jsme byli ve 12,00. Jakmile jsme opustili toto krajské město, tak jsme ve Včelnici poobědvali a pokračovali po vedlejších komunikacích na Český Krumlov, kde jsme se chvíli zdrželi, abychom si prohlédli krásy tohoto města a dali si i žádanou kávu. Po získání několika informací v místním Infocentru projíždíme obcí Větřní s velkou papírnou a pokračujeme podél Vltavy do Rožmberku, kde máme zajištěny dvě chatičky ve vodáckém campu a kde se také sejde celá naše parta. Společné setkání náležitě zapijeme ve zcela opuštěném campu. I obsluha odešla domů a my sklenice od piva schováváme do jedné z chatek. Kolem 23,00 hodiny již všichni spíme.
Jenom se zmíním o karambolu Václava s ožralým cyklistou, který mu nedal přednost. Skončilo to dvěma roztrženými (samozřejmě funglovkami) brašnami.
Dnes jsme ujeli 65 km.
Dnešní trasa druhé skupiny (3.9.) 65 Km: České Budějovice - Český Krumluv - Rožmberk nad Vltavou.
Celá skupina
4.září
Dnes se již všichni dostaneme někam za Linz, tak vyjíždíme po malé ranní přeháňce až v 9,00 hod. Ve Vyšším Brodu nakupujeme zbytek potravin, dáváme si kávu se zákuskem a Jožko si musí v servisu koupit nové pedajle, protože se mu ty staré rozsypaly a Franta si kupuje čelenku, protože sluníčko začíná topit a pot v očích není zrovna příjemný. Také zjišťujeme, že toto město dokonale asimilovalo vietnamské občany, kteří podél cesty k hranicím prodávají všechno možné. Cestou jsou od nočních erotických klubů nabízeny textilie, sádrové odlitky trpaslíků i houby či borůvky, ale to už jsme po zdoláni horského průsmyku Studánky (850 m.n.m.) za celnicí v Rakousku.Vnímáme nádherné panoramatické rozhledy do naší vlasti, ale i k jižním sousedům. Rozdíl jsme hned poznali. Vykošené louky až ke krajnici silnice, všude čisto a perfektně udržované silnice i domy všude kolem. A ten vzduch! Samý hnůj! Po prudkém sjezdu do Bad Leonfelderu opět začínáme nabírat výšku a náš peloton se roztahuje. Čeká nás další předěl v zemědělském Hellmonsödtu. Stoupání bylo nekonečné a horko k zalknutí. Vašek musí dokonce foukat zadní kolo, nějak se mu zdá být měkké. >>>
Do Linze nás nyní čeká 13 km z kopce! Je to parádní sešup! Vytvářím si tu osobní rychlostní rekord - 60,1 km/h. Najednou jsme v Linzi, obrovské aglomeraci a Vašek musí měnit duši. Je píchlá! První defekt máme tedy za sebou. Po skvěle značených cyklostezkách navštěvujeme centrum Linze a po několika snímcích najíždíme již na známou Donauradweg, po které to máme do Vídně 267 km. Hned za městem v parku obědváme naše zásoby a pak vyrážíme na Mauthausen, kde si děláme malou zajížďku a navštěvujeme bývalý koncentrační tábor, kde za II. světové války bylo popraveno a umučeno mnoho občanů různých zemí. Z hradeb této věznice můžeme i pozorovat vzdálené Alpy.
Po opětovném návratu na stezku si ve zvláštně pojmenované obci Au, dáváme první rakouské čepované pivo za 2,60 Euro a prohlížíme si malý přístav v místním campu. Máme ještě dost času, tak se rozhodujeme vyjet až do Greinu, kde je další camp. Tam přijíždíme již skoro za tmy. Rychle stavíme stany, platíme celkem 52,10 Euro za 7 osob a 4 stany. Sprchujeme se v luxusních sociálních zařízeních a pak jdeme po naši skromné večeři na další pivo, kde si povídáme o předešlé trase, ale i o jirkovém defektu, který chytil již kousek před Freonem. Jožko si pokecal se dvěma Slováky u vedlejšího stolu.
Dnes jsme najeli 120 km a já mám zadek v jednom ohni.
Dnešní trasa (4.9.) 120 Km: Rožmberk nad Vltavou - Vyšší Brod - Bad Leonfelder - Zwettl - Linz - Mauthausen - Au - Grein.
5.září
Po docela klidném spánku ve stanu, snídáme a prohlížíme si místní náměstí v Greinu. Pak na radu Jožka nakupujeme v obchodě Hoffer nějaké pivo, limo, vodu a potraviny za ceny stejné jako u nás. Najíždíme na pravou stranu Dunaje a jedeme směrem na Ybbs. Na toto město, hlavně jeho zámek (podobný maďarskému parlamentu) se díváme z obce Persenbeuk, která je trochu výše nad Dunajem. Pak více méně po nábřeží kopírujeme Dunaj, až před Melkem pozorujeme ze zdýmadla lodě, které vplouvají do tohoto zařízení. Pro nás suchozemce je to zajímavé zpestření našeho putování. Pak pěšky projdeme historickým Melkem, kde jsou zrovna členové nějakého filmového štábu a něco tu natáčejí.
Za Melkem odpočíváme ve stínu vzrostlých stromů u břehu Dunaje a obědváme. Při tom sledujeme velké remorkéry a výletní lodě plující po této obrovské řece. Jsme v Aggsbachu. Po obědě jedeme na kolech samými ovocnými sady a vinicemi s dozrávajícím vínem. Všude kolem visí modré a bílé hrozny a jsou tu i vinné sklípky. V tom slunečném dni a horku nás to láká na koštování, ale ještě toho máme dost před sebou, tak město Spitz rychle opouštíme.
To už je ale pozdní odpoledne, čas na kávu, kterou si s Vaškem dopřáváme ve Steinu, předměstí Kremse, které je známo svými kulturními památkami. Tam se také chceme zastavit. Jenže jsme vyjeli a najednou se po optání kolemjdoucího dozvídáme, že jsme odbočili naopak a jsme už za městem. Nevracíme se a pokračujeme kolem hradu Bestholstein po dlouhé době zase do kopce. Kopírujeme pravý břeh Dunaje a kolem zdýmadla Altenwörth a jeho elektrárny pokračujeme lužním lesem, kde nás komáři chtějí sežrat. Cesta je čerstvě průjezdná. Před pár týdny tu byly záplavy. Sledujeme to na kmenech stromů a kukuřice, kde jsme pozorovali výšku hladiny podle bláta zaschlého na rostlinách (asi 1m nad silnicí).
V Zwentendorfu si prohlížíme i nedostavěný komplex jaderné elektrárny. Rakušáci se chlubí, že nepoužívají jaderné elektrárny, ale v zimě, když jim ty jejich hydro zamrznou,tak berou elektrický proud z našich Dukovan nebo ze slovenských Jaslovských Bohunic. A to jim najednou jaderná energie nevadí!
Je večer a jsme v Tullnu, kde přenocujeme v místním campu, kde je opět skvělé zázemí. Můj zadek s mozoly to již potřebuje.
Dnes jsme ujeli 140 km bez nehody či závady.
Dnešní trasa (5.9.) 140 Km: Grein - Persenbeug - Marbach - Emmersdorf - Melk - Aggsbach Dorf - Rossatz - Stein - Krems - Zwentendorf - Tulln.
6.září
Ráno po snídani a zaplacení campu (kdybychom odjeli před 8,00 hod. ráno, když byla recepce ještě zavřena a nezaplatili, tak by se nic nestalo) kupujeme vodu v místním Sparu a po zhruba 30 km jsme už ve Vídni. Po krkolomném rozhovoru s místním obyvatelem se dostáváme do centra, kde si prohlížíme zdejší architektonické perly: Novou radnici, Burgtheatr, Parlament, náměstí Maria Therezia platz se svými múzei. Dále jsme neustále po cyklostezce dojeli až ke Státní opeře a pak k samotnému Stehphans Dómu, nádherné katedrále. Tu jsme si také koupili zmrzlinu a kávu a chvíli si vychutnávali pocity vídeňáků, kteří sledují koňské fiakry a davy turistů.
Jelikož se přiblížilo poledne a máme hlad , opouštíme kolem Prátru Vídeň a opět najíždíme na Donauradweg. Asi 3 km projíždíme nudistickou pláží, kde se kocháme přírodními krásami vídeňských žen (i mužů) a že je opravdu letní počasí, tak jich tu je požehnaně. Jednu jsem dokonce málem přejel. Ležela přímo na cestě a svou hnědou barvou splývala se stezkou. No zajímavé zpestření!
Nyní projíždíme rafinérií Shell. Všude kolem nás jsou nádrže, ventily a nerezové potrubí. Vypadá to taky zajímavě. Hned na to navazuje Dunajský národní Lužní park, kde obědváme a opět mezi mokřady ubíjíme komáry. 40 km jedeme po šotolinovém náspu a kolem nás je travnatý pruh a za ním lužní les. Pro broučkaře (entomology a ornitology) ráj, pro nás nuda. Při tom můj zadek trpí. Už abychom byli v Bratislavě, kde si pod mostem SNP dáme pivo a počkáme na Jožka, který se urazil a jel druhým mostem. Po složitém výjezdu z Bratislavy už pádíme na Senec, kde má Jožko bratrance, u kterého se ubytujeme. >>>
Má však obsazeno, tak nám shání nocleh u jistých Dotekových, kde se po bloudění ubytováváme již za husté tmy. Po rychlé sprše spěcháme někam do restaurace na teplou večeři a sledovat fotbal Slovensko - Česko, který se hrál v Blavě na Tehelnom poli, kudy jsme opouštěli slovenskou metropoli za hlasitého skandování českých fanoušků. V restauracích však ve 22,00 hod. již nevaří, tak si kupujeme na ulici u nějakých arabských obchodníků kebab v housce a to každý hned 2x. Pak ještě při pivě sledujeme II. poločas fotbalu a naše vítězství 3:0. Kolem půlnoci jsou již všichni v posteli a spí. Jenom já ne. Je horko a pod okny jezdí auto za autem a dokonce si tu dělají závodní dráhu.
Dnes jsme ujeli 148 km.
Dnešní trasa (6.9.) 148 Km: Tulln - Greifenstein - Klosterneuburg - Wien - Orth - Hainburg - Bratislava - Senec.
7.září
Po probdělé noci snídáme v centru Sence a pak uháníme na Trnavu po hlavní silnici a po dalo by se říci, že jsme tam za chvíli, v Trnavě ztrácíme veškerý náskok. Bloudíme a nevíme kudy kam. Navzájem se obviňujeme, ale pak pokračujeme již po vedlejší silnici dále na Velké Kostolany, kde si dáme kávu. Cestou fotíme jadernou elektrárnu Jaslovské Bohunice. Začínáme zrychlovat. Jožka už bolí koleno fest a zaostává. Mně zadek hoří. Jeden desetikilometrový úsek projíždíme rychlostí 40 km/h! což mně nevyhovuje. V Čachticích na náměstí obědváme v Pizzerii za dohledu Čachtické paní Alžběty Bathoryové. Poslední úsek do Trenčína pádíme po bývalé hlavní jedničce, nyní ji nahradila dálnice. Po 110 km končíme s Jožkem etapu v Trenčíně a po rozloučení se zbytkem party a prohlídce náměstí a jednom pivku odjíždíme domů vlakem. Zbytek skupiny ještě pojede dalších 63 km do campu v Manínské Tiesniavě, kde přijedou již dost pozdě za tmy.
Tady končí psát Pavel Zubek a opět začíná Václav Hus, který pokračoval v jízdě.
Ve složení já, Franta, Vilém, Jiří a Peťa máme v plánu, pokud to okolnosti dovolí, dojet po vlastní ose až do Třince. V informačním centru v Trenčíně zjišťujeme, kde je po trase otevřený kemp. Nabízí se jeden v Považské Teplé - Maniny. Je rozhodnuto, dnes přenocujeme tam. Počasí máme pořád výborné a my doufáme, že nám vydrží až domů. >>>
To ale netušíme, že zítra bude vše jinak. Do kempu přijíždíme už skoro za tmy. K naší smůle je recepce prázdná, takže nás nemá kdo ubytovat. Od lidí, kteří v kempu táboří, dostáváme informaci, že recepční ještě dneska určitě přijde, ale později. Nezbývá, než čekat. Máme z toho smíšené pocity. Říkáme si, že když bude nejhůř, postavíme stany a nějak tu jednu noc přečkáme. Recepční ale o půl desáté opravdu přišel a ubytoval nás ve dvou chatkách. Nakonec máme k dispozici i sprchy s teplou vodou a já s Frantou a Vilémem ještě stíháme zajít do nedaleké hospůdky na pivo. Ovšem to nebyla chůze, ale maratónský běh. Paní hospodská (nebo možná slečna), už sice zavírala, ale slitovala se nad námi a načepovala nám ještě pivo s tím, že si ho vypijeme venku a sklenice jí tam potom necháme. To nám ale vůbec nevadí. Vychutnáváme si zlatý mok při svitu měsíce a pomalu bilancujeme náš letošní společný cyklovýlet.
Dnešní trasa (7.9.) (110)173 Km: Senec - Trnava -Čachtice - Nové Mesto nad Váhom - Trenčín - Púchov - Považská Teplá.
8.září
Když se ráno vzbudíme, nevěříme svým očím. Místo slunečného rána, které jsme očekávali, se počasí změnilo, jak mávnutím kouzelného proutku. Je pořádně zataženo a prší, jako z konve. Ještě štěstí, že máme k dispozici ty chatky. V dešti se nám jet moc nechce, tak se rozhodujeme, že pojedeme do Žiliny vlakem a pak se uvidí. Při té naší smůle, máme nakonec štěstí, protože vlak, který jsme tak tak stihli, je poslední, který jede dopoledne. Na další bychom museli čekat až do půl jedné.
V Čadci však nasedáme na kola a do České republiky, domů, přijedeme tak, jak jsme měli původně naplánováno, tedy na kolech.
Dnešní trasa (8.9.) 40 Km: Čadca - Milošová - Šance(celnice) - Mosty u Jablunkova - Třinec - Český Těšín.
Závěrečné hodnocení Pavla Zubka:
Jaké mám poznatky z této expedice? V Rakousku je perfektní cykloznačení, nelze tu zabloudit a campy i silnice jsou v perfektním stavu. Řidiči jsou ohleduplní a všude se dbá na pořádek a čistotu. Co se týká mě, tak já bych potřeboval snížit rychlost a častěji zastavovat, abych více poznal krásy kolem Dunaje. Jako parta jsme se občas pohádali kvůli rychlosti jízdy nebo frekvenci zastávek, ale u 7 lidí se to dá očekávat. Celkově jsme se bavili a byli jsme spokojeni.
Já jsem ujel 583 km celkem bez nehody a bez zmoknutí téměř celou cestu s větrem v zádech. Kluci, kteří jeli už z Třince či Č.Těšína ujeli téměř 1100 km.
