Výstup na Roháče
Hory, pro někoho nepříliš velký důvod aby se zpotil a dál si do těla ,ale pro mnohé z Vás, kteří otevřete tyto stránky jsou symbolem pokory a zároveň dobrodružství. Neboť hory mají mnoho tváří.
Takže i já jsem s velkou pokorou zdolávala část Roháčů.V mém případě i s velkým sebezapřením, protože v té době jsem užívala antibiotika.Ale ten výstup mi prostě nemohl uniknout zvláště když
se očekávalo pěkné počasí.
Ubytováni jsme byli na horské středisku Krajinka v Zuberci.Dorazili jsme tam v pozdních pátečních hodinách. Nevelké chatky nám poskytly vše co jsme potřebovali. Jídlo jsme měli zajištěno
v podobě polopenze.No a nezbývalo nám nic jiného než naplánovat trasu a uložit svá těla k odpočinku.
Trasu vybral náš vůdce výpravy Bořek.
V sobotu se vstávalo už kolem 6:00 hodin a po vydatné snídani, překontrolování všech potřebných věcí ,se vyrazilo na chatu Zverovka.Zde by l začátek našeho výstupu.
Vystoupali jsme po modré značce na Brestovou.Je to poměrně ostrý nástup, ale o to dříve naberete výšku a rozprostřou se vám nádherné výhledy na Rohačské štíty. Už tady na začátku se naše
skupina rozdělila.Výkonnostně lepší poskakovali jako kamzíci ,někteří pomaleji leč přece ukrojovali z nadmořské výšky cenné metry.Byli jsme domluveni, že na každém smluveném místě se počkáme.
Po malé přestávce jsme pokračovali po červené značce směrem na Spálenou, Skriňárky a přes Pacholu do Banikovského sedla. Myslím si, že trasa byla středně obtížná, protože i já se svým handicapem jsem ji zvládla bez větších problému. Odměnou nám všem byly nádherné výhledy na celé Roháče, následně část polských Tater a naše centrální Tatry. Na druhou stranu se nám otevřel pohled na Liptovskou
přehradu a Oravu.Z Banikovského sedla jsme scházeli kolem Rohačského vodopádu zpět na Zverovku. Zdatnější mohli ještě odbočit z trasy na Rohačské plesa, která jsou rovněž nádherná.
Ze Zverovky to už někteří vzali na chatu stopem no a ti vytrvalí se vrátili kolem 19:30 hodin po svých. A není nic krásnějšího než, že vás po celodenním výletě čeká teplé jídlo a jedno chlazené.To je prostě báseň.
A po veselé partě přátel zůstal na stole jen zamíchaný, ale už netknutý balíček karet. Každý usnul spánkem spravedlivým po dni plném zážitků a naplněn tím kouzelným co hory dokážou dát.
Další den jsme se přesunuli na Malou Fatru, kde jsme se rozdělili na skupinky a udělali jsme si tůru po svém, ale o tom až možná někdy jindy.
