Lucka a Michal

Naši cyklocestovatelé Lucka s Michalem, kteří na kolech objeli celou zeměkouli odpovídají na dodazy čtenářů Bajkoře.

Koncem loňského roku jsem se zúčastnil prvního cyklcestovatelského festivalu v ČR ve Frýdku-Místku, kde jsem měl možnost na chvíli poznat Lucku s Michalem. Během našeho krátkého rozhovoru jsme se dohodli na malé spolupráci jejímž výsledkem je tento rothovor.

Vlastní webová prezentace Lucky a Michala: www.luciemichal.info

1.
Kontaktovali jste před vaší velkou cestou slovenského cyklo-cestovatele Jozefa Trabalku? Sám projel v r. 1996 celou Austrálií, o rok později jezdil po Patagónii a 1999 po Číně. Okrem týchto sólo jízd absolvoval s jedním nevo více partnery řadu dalších cyklistických (www.trabalka.info/kontaktt.html)
Vlado Drahoš, Banská Bystrica

Jeho cesty a knížky známe a známe i Jožku Trabalku samotného, ale před cestou jsem ho nekontaktovali - on ty dlouhé cesty jezdíval s doprovodným vozidlem a to je trochu jiný styl cykloturistiky, který my nevyhledáváme. Jedním z prvních, kterému jsme se s naším plánem svěřili, byl náš předchůdce Víťa Dostál. Ten nás hlavně ujistil v tom, že takovouto cestu a trasu zvládne i žena.

Afrika - Střelkový mys 2.
Měli jste cestou kolem světa nějaké problémy se zloději nebo nějakými kriminálními živly?
Josef Straňák, Český Těšín

Okradli nás jen jednou. Stalo se to v Ulánbátaru, kde nám na mezinárodním pěveckém festivalu, tedy my tam byli jako diváci :-) , ukradli z batohu kameru :-( . Ale spíš to byla naše blbost, v tlačenici u východu jsme si nedávali dostatečný pozor
Trochu musí člověk tomu nebezpečí předcházet. Třeba i tak, že když nás místní lidé varovali, abychom nikde nestanovali na divoko, tak jsme raději nocovali po dohodě u někoho na dvorku, v levných ubytovnách, v kempech. Toto se týkalo Ekvádoru, Peru, Bolívie, Mexika a Jihoafrické republiky.

3.
V časopise Cykloturistika jste před odjezdem na svou velkou cestu napsali, že se možná vezmete na nějakém vhodném místě. Jelikož hraji při svatebních obřadech na varhany, tak se chci zeptat, jestli jste se již vzali? Třeba bych vám někdy v budoucnu mohl zahrát Mendelsonův svatební marš.
Milan Hlawiczka, Ropice

Zatím jsme se nevzali, ale za ten marš předem díky. I když... máme v plánu spíše "Bicycle Race" od Queenů.

Bolivie - Salar 4.
Použili byste opět na cestu kolem světa kola, která jste používali nebo byste již přešli na technické vymoženosti kol celoodpružených? Používali jste i GPS?
Jiří Karpeta, Český Těšín

Nejprve tedy kola:
Na našich Authorech nebylo nic odpruženého. Ani vidlice. Pevná vidlice je lehčí, nenáročná na údržbu, při předpokládaném poměru terénu a neterénu se nám jevilo lepší jet s vidlicí pevnou. Na celoodpruženém kole bychom nejeli ani ve snu, na cykloturistiku si ho vezme asi jen masochista.
Kdybychom na cestu kolem světa vyráželi dnes, použili bychom ta samá kola, tedy Author Traction s pevnou vidlicí (a s osmikolečkem - kvůli řetězu). Jedinou změnou by bylo to, že Lucie by určitě jela na modelu ze série ASL, tedy Tractionu ze série výrobků určené dívkám a ženám (Author Sport Lady).
Na krátké cesty, jako třeba loni po národních parcích USA, budeme určitě brát kola, na kterých jsme právě jeli tu loňskou tříměsíční expedici: Author Traction, pro Lucii tedy Traction ASL. Nechali jsme si na nich originální odpružené vidlice - jeli jsme hodně úseků po horských nezpevněných cestách. V civilizaci není problémem ani údržba. Nadbytečnou hmotnost vidlice neřešíme. Také devítikolečko jsme neměnili (řetěz jsme vezli náhradní a měnili jsme ho v půlce, tedy po 3000 km).
Abychom to ještě doplnili: jedním z důvodů, proč jsme na cestu kolem světa vyrazili s neodpruženou přední vidlicí bylo i to, že tehdy se na ni ještě sériově nevyráběly nosiče. A my nechtěli mít na tu cestu nic speciálního, nic extra vyrobeného pro nás. Dnes je tu ale novinka Sport Arsenalu - na loňské cestě po USA ten nosič Michal testoval a musíme konstatovat, že se velmi osvědčil. Problém, jak osedlat přední odpruženou vidlici nosičem, dnes neexistuje.

A GPS:
GPS jsme vezli, ale používali jsme ji víceméně jen jako velmi přesný výškoměr. Do paměti jsme ukládali všechna důležitá místa, kterých jsme za ty tři roky dosáhli. Pro navigaci jako takovou, jsme GPS používali jen velmi zřídka: při přejezdu pouště Gobi, při cestě po bolivijském altiplanu a pak při průjezdu Los Angeles. Jinak nám stačily papírové mapy. Když jsme třeba jeli přes Rusko, orientace byla velmi jednoduchá: najeli jsme u Moskvy na hlavní a v podstatě z ní odbočili až za dva měsíce... Totéž třeba argentinská pampa - přes 3000 km od Ohňové země do Buenos Aires po stále stejné silnici s minimem křižovatek. O kanadské silnici TransCanada ani nemluvě. Ale ani kdybychom v paměti GPSky měli nahranou podrobnou mapu celého světa, resp. naší trasy, určitě bychom upřednostňovali papírové mapy - mají jednu výhodu: nežerou baterky (a to je dost velký váhový a i finanční problém při velmi dlouhé cestě...).
I loňskou cestu s námi stejná GPS-ka absolvovala. Opět jsme přístroj využívali především k určování nadmořské výšky hlavně v sedlech Sierra Nevady a Skalistých hor. V případě průjezdu Údolím smrti jsme měřili i "podmořskou hloubku".
K navigaci jako takové nebylo tentokrát nutno přístroj zapínat, neboť v pustinách na hlavních silnicích není kam zabloudit. Města, kde by se třeba hodilo vědět, kudy kam, kde zatočit, kolik bloků ještě zbývá apod., jsme projeli jen tři - a všechna byla pro nás co se týče orientace při průjezdu snadnou kořistí: San Francisco jsme si pamatovali z minula. V Las Vegas jsme zatočili jednou na hlavní třídu, pak jednou z hlavní třídy, pak ještě jednou na další hlavní třídu a ta už nás vyvedla z města... Ve Phoenixu jsme přijeli z kopců na téčko, dali se doprava na západ a tato hlavní nás z východního předměstí dovedla až do motelu u letiště... tj. při cestě po USA jsme v roce 2006 GPS-ku pro navigaci vůbec nepoužili.

5.
Jak jste se cítili fyzicky před odjezdem do světa a pak po návratu domů? Myslím, jestli jste na tom po návratu kondičně lépe? Pozorovali jste ztrátu tuků, nabrání svalové hmoty či zvýšení vytrvalosti?
Václav Hus, Třinec

Vytrvalost se nám určitě zvýšila, svalovou hmotu jsme také nabrali (i když...některé svalové skupiny dost zaostávaly). Tři roky intenzivního šlapání na kole musí být někde vidět. Tuky zmizely rychle na začátku cesty. Protože jsme ale nebyli na žádné odtučňovací kůře, ztracené tukové zásoby jsme se zase při vhodné příležitosti snažili doplňovat, aby tělo mělo v případě nouze pak kde brát. V kondici se snažíme udržovat stále i nyní doma, i když zcela jistě nejsme ve vrcholné formě jako těsně po návratu, protože se určitě několik desítek minut dlouhý trénink (a ještě k tomu ne každý den) nevyrovná tříletému, v podstatě intenzívnímu, "tréninku" na cestě kolem světa.
Ale k té kondici a všemu tomu kolem, samozřejmě je fyzická příprava důležitá, člověk by asi nevstal od televize a nevyjel na tři roky do světa na kole jen tak, ale dovolíme si tvrdit, že takováto cesta není ani tak o té fyzické kondici, jako že je spíše o hlavě, tj. o kondici psychické. Ta fyzická se dostaví po pár dnech šlapání, to si člověk uvědomuje s přibývajícími kilometry a dny hned od startu. Ovšem psychická síla a odolnost může cestu zastavit, přerušit, zrušit v kterýkoliv moment, stát se může cokoliv a pokud není člověk na problém připraven psychicky, neumí se s ním vypořádat, vyrovnat, končí. A v tu chvíli je úplně jedno, kolik má v nohách odtrénováno, kde má tepové zóny a hodnoty laktátů apod.

Japonsko 6.
Zeptám se na vaši další cestu po USA. Vybrali jste se na ni, protože se vám oblast zalíbila už na předešlé cestě kolem světa nebo jste tímto místem tehdy neprojížděli vůbec?
Pavel Zubek, Třinec

Při cestě kolem světa jsme jeli po západním pobřeží USA, které je velmi malebné. Zajet do národních parků, třeba těch nejbližších, které jsou všechny více ve vnitrozemí, bychom nestihli, resp. stihli, ale potom hrozilo, že dojedeme na Aljašku pozdě a přes Kanadu budeme šlapat ve sněhu, což se nám samozřejmě vůbec nechtělo (i tak jsme z New Yorku odlétali týden před prvním sněhem). Zkrátka oblast národních parků jihozápadu zůstala na někdy později. Protože nám ještě platí víza, rozhodli jsme se hned další cestu naplánovat právě do USA. Co se přírody týče je tahle část světa naprosto bombastická, ale aby naše odpověď nevyzněla tak, že se nám prve na cyklostezce podél západního pobřeží nelíbilo, to vůbec, tam je to také skvělé, jízda podél moře má své kouzlo - možná odlišné, ale rozhodně zajímavé - jako jízda pouštěmi a velehorami ve vnitrozemí.

7. Momentálně neučíte. Chci se zeptat, jestli máte nějaké jinší zaměstnání( spojeno třeba s koly nebo průvodcovství po světě) nebo žijete z vydaných knih, reklam a poskytovaných besed?
Je to osobní dodaz, pokud nechcete odpovídat,tak to pochopím.
Pavel Zubek, Třinec

Momentálně žijeme z besed, prodeje knih, z psaní článků (a další knihy), reklam. A v létě pojedeme premiérově jako průvodci na tři cyklozájezdy s brněnskou CK Kudrna.

Kanada 8.
Chystáte nějakou další spolupráci s časopisem Cykloturistika?
Erika Zubková, Třinec

Od květnového čísla by v Cykloturistice měl vycházet seriál článků o loňské cestě po USA. A v říjnu vyjde v nakladatelství Cykloknihy naše další kniha právě o cestě po USA.

9.
Plánujete nějakou další cyklotrasu po zajímavých místech naší planety? Pojedete na ni sami nebo přiberete i nějaké kamarády?
Pavel Zubek

Určitě máme v plánu ještě další cesty. Těch zajímavých míst je na naší planetě spousta. Již brzy se rozhodneme, kam to bude letos. Určitě na kole, ale místo ještě není definitivně rozhodnuté. Nejraději cestujeme sami, ale pokud nás bude někdo chtít angažovat jako cykloprůvodce na nějakou delší expedici, jsme k dispozici. S partou kamarádů jezdíme jen na jednodenní vyjížďky po Čechách.

USA 2006 10.
Jelikož fotím, tak se chci zeptat, jaký používáte fotoaparát na svých cestách? Pavel Zubek

Cestu kolem světa jsme fotili na analogovou zrcadlovku Nikon F80. Měli jsme dvě těla, každé s jiným objektivem: 70-300 mm a 28-80 mm (ten jsem měli i náhradní). Nafotili jsme za ty tři roky asi 9000 fotek, fotili jsme jen na filmy Fuji, dají se koupit opravdu všude na světě. Foťáky se nám nikdy neporouchali. Nyní máme kompletní archiv zdigitalizován - digitálně oskenované negativy archivujeme pomocí softwaru Zoner Photo Studio - archivace, příprava prezentací i komunikace s redakcemi je tím naprosto bezproblémová.
Co se však fotovýbavy týče, je dnes u nás vše jinak: zdigitalizovali jsme se kompletně.
Na loňskou cestu po USA jsme s sebou vezli dva digitály. Jeden lepší - "falešnou" zrcadlovku KonicaMinolta A200 (8 MPx) s objektivem 28-200 mm a jeden kompakt Kodak C360 (5 MPx) jako zálohu. Ke každému přístroji jsme měli tři paměťové karty, nafocené obrázky jsme z karet ukládali do fotobanky s kapacitou 35 GB.
Také jsme vezli samozřejmě dobíječku akumulátorů, k zrcadlovce jsme pořídily tři akumulátory. Kompakt je na dvě tužkové baterie, ale i k němu jsme měli dobíječku s několika náhradními akumulátory.
Za necelé tři měsíce pobytu v USA jsme nafotili 4500 obrázků (což je konečný počet po vyřazení určitého procenta odpadu).
Kromě všeobecně známých výhod digitálu oproti analogu, má pro nás digitální foťák výhodu v tom, že před velkým vedrem člověk snáz uchrání paměťovou kartu než krabičku s normálním filmem. A to nemluvím o prostoru, který filmy v brašnách zabírají. My jsme už analog definitivně odložili.

Za čtenáře Bajkoře ti,Lucko a Michale,děkuji za odpovědi a doufám, že to nebyla naše poslední spolupráce, ale že se na stránkách Bajkoře ještě s vámi oběma sejdeme při dalším zajímavém rozhovoru či článku z vaších cest po světě.
Pavel Zubek

Pokud chcete vědět bližší informace o Lucce s Michalem, tak se podívejte na jejích web: www.luciemichal.info