Aprílový výšlap na Pustevny a Radhošť
Slunečné počasí, které u nás panuje už od včerejška, mě provokuje k tomu, abych vyrazil někam do přírody. Rozhodoval jsem se mezi kolem a pěší turistikou. Jelikož mi při vyjížďkách na kole vyhovuje spíš teplejší počasí, zvolil jsem tu druhou variantu. Přemýšlel jsem kudy, tudy a nakonec jsem se rozhodnul pro horu opředenou pověstmi a mýty, Radhošť.
Náš výšlap nastupujeme z Trojanovic od hotelu Ráztoka, kde máme za 50 Kč zaparkované naše přibližovadlo, kterým jsme se sem dopravili z Třince. Asi půl kilometru od hotelu po modré značce je k dispozici sedačková lanovka, která by nás vyvezla do asi nejnavštěvovanějšího horského střediska v Beskydech, na Pustevny. My ale tuto možnost nevyužíváme a vydáváme se po 6 kilometrů dlouhé, tzv." Knížecí cestě", která je bez problémů schůdná, až na některé úseky ve výše položených místech, kde jsou ještě poslední zbytky sněhu.
Asi po dvou hodinách pomalé chůze, můžeme obdivovat stylové dřevěné stavby, kterých je na Pustevnách hned několik. Dnešní teplé počasí dnes vylákalo spoustu turistů. Sem tam se tady objeví i nějaký cyklista. Zbytky sněhu na hřebenu neodradí ani rodiny s kočárkama. Zkrátka je to tady dneska skoro jak na Václaváku. Mě sice taková masová turistika moc nevyhovuje, ale vzal jsem sebou dneska ségru a ta na tom fyzicky není nejlíp, takže jsem volil něco nenáročného.
Míjíme stylové koliby, které lákají turisty bohatou nabídkou různých pochutin a stoupáme(spíš kloužeme po zbytcích sněhu) kolem vyhlídkového altánu Cyrilka k žulové soše pohanského boha úrody a hojnosti, Radegasta. Náhodným kolemjdoucím se necháváme u Radhošťské modly zvěčnit na památku a pokračujeme dále k našemu cíli, dřevěné kapli sv. Cyrila a Metoděje, vzdálené 2,5 km. Místy bahnitý terén se zbytky sněhu nám připomíná, že i když jaro už převzalo pomyslné žezlo, paní zima se jen tak nehodlá vzdát. S tím se ale v tomhle období dalo počítat. Akorát je škoda, že jindy zajímavé výhledy až na slovenskou Malou Fatru, nám dnes bohužel zakrývá mlžný opar.
Ještě poslední úsek s mírným stoupáním a ocitáme se na vrcholu Radhoště(1129), s jeho dominantami(sousoší a dřevěná kaple sv. Cyrila a Metoděje). U bronzového sousoší věrozvěstů pořídíme foto a absolvujeme krátkou prohlídku okolí. Mezitím nám pořádně vyhládlo a naše kroky směřují k nedalekému hotelu Radegast. Slunko pěkně hřeje, takže využíváme posezení venku u hotelu. Z bohaté nabídky jídel nakonec zvítězila česnekačka. Ta ale byla z velkým "Č".Tak dobrou už jsem teda dlouho nejedl.
Ségra si chce přivést domů něco na památku a sbírá po zemi nějaké kamínky. I když jí přesvědčuji, na co to bude tahat takovou dálku, když stejné šutry si může nasbírat i u nás v Třinci, ale nedá si říct. Prý ji to bude připomínat, že tady byla. Po té už absolvujeme stejnou trasu zpět. Když dorazíme dolů na parkoviště, Slunce už pomalu zapadá a my se s pocitem příjemně stráveného dne na horách vracíme domů.
