Tak trochu jiná turistika: účelová
Proč účelová turistika? Snad to znáte? Vydáte se někam do hor a jdete pěšky a už hovoříme o turistice, ale ne každý jde jen za turistikou. Jedni jdou lovit zvěř, jiní jdou studovat faunu či flóru, další mohou nějak sportovat. Jsou lidé , kteří rádi kreslí a já patřím mezi ty, kteří se věnují fotografování. Já jsem se tedy vydal do hor za účelem fotit.
Když se chce, tak se dá domluvit focení i na mezinárodní úrovni. To se nám povedlo v květnu, kdy jsme odjeli na Velkou Fatru na Slovensko.
Již delší dobu jsem se domlouval na společném fotografování krás slovenských hor s Lacim Remenárom, který bydlí v Martině a kterého znám ze serveru Fotoaparat.cz .
Nakonec slovo dalo slovo a ve složení: já, Laci, René Kajfosz a Martin Popek(tedy,kromě Laciho, členové fotoklubu Steel Třinec) vyjíždíme 12.5. po obědě do Martina, kde se setkáváme s Lacim a jeho rodiči(velice sympatičtí a ochotní).
Pan Remenár senior nás odváží do Necpálské doliny, od kud se vydáváme k chatě pod Borišovom. Počasí se rázem změnilo a začalo pršet a blýskat se. Cestou fotíme nádherný Necpálský vodopád, který je vysoký více než 4 metry! V prudkém stoupání kolem bílých skal jdeme lesem a moc toho nevidíme, jelikož padla mlha. Už nefotíme, nechceme mít mokrou fotovýbavu.
Po ubytování se na chatě se počasí udobřuje a my ještě večer vyrážíme fotit západ slunce nad Belianskou dolinou. Zažíváme nádherné pocity! V údolí se valí mlha, kolem nás se různě převalují mračna a mezi tím krásně září rudé zapadající slunce. Prostě úchvatná scenérie slovenských hor!
Po deváté hodině večerní se vracíme nadšeni na chatu, kde při petrolejkách rozebíráme dnešní den, popíjíme pivo a borovičku s horcom , řešíme různé fotopostupy. Martin ještě fotí noční blesky v dálce, ale jaksi se mu to nedaří.
Ráno ve 4:00 je budíček! Honem vystoupat na vrchol Borišov(1509 m.n.m.) a začít fotit východ slunce. Je kosa, asi 3°C a pořádně vyfukuje. Ale jinak jsou podmínky nádherné. Výhledy do dáli jsou parádní a ve všech okolních údolích je rozlito husté mléko. Prostě jsme si už nic lepšího nemohli ani přát! Fotíme a sledujeme východ slunce nad Tatrami. Najednou se kolem nás všechno rozžhaví do oranžova a suchá tráva jakoby hořela. Paráda!
Po uklidnění našich hormonů sestupujeme kolem šesté hodiny ranní k chatě. Část výpravy jde ještě spát a část fotí kolem chaty či kousek pod Ploskou(vedlejší vrchol).
Po snídani se loučíme s chatařkou(sympatickou holkou) a sestupujeme zpět do Necpálské doliny, kde má pro nás přijet opět Laciho otec a dovezt nás do Martina k našemu autu.
V Martině nás Laciho mamka zve na oběd. Nemůžeme odmítnout a tak se cpeme skvělým segedínem s knedlíkem a pak si dáváme nášup ve formě zákusku dle rodinného receptu.
Po obědě se loučíme se skvělými Remenárovci a plní dojmů se vracíme domů. Už jsme lační po stáhnutí fotek do naších virtuálních fotokomor, do počítače.
Závěrem chci říci, že to byl super fotovýlet a že se dá navázat přátelství i s lidmi, které jste před tím nikdy neviděli. Tomu vděčím mému zájmu o fotografii.
