Tento krát i Vilém "osedlal" svého horáka a připojil se k naší skupině. Počasí je zatím ideální a doufáme, že to tak vydrží i nadále. Bez větších problémů vystoupáme do Mostů-Šance a pak k hraničnímu přechodu Šance-Milošová. S připravenýma občankama zastavujeme u celnice, kde probíhá kontrola našich dokladů. Žádné překvapení v podobě kontroly našich sbalených zavazadel se nekoná, takže můžeme pokračovat. V Čadci potkáváme skupinku cyklistů a zjišťujeme, že mají stejný cíl, jako my. Letos bude asi rekordní účast, proto si musíme pospíšit, abychom sehnali nějaké výhodné místa v tělocvičně, kde nás čeká první noc. Trasu volíme stejně, jako loni přes Vychylovku, Oravskou Lesnou, Namestovo, Tvrdošín, do Nižné. Náš nový souputník Pavel ze začátku tvrdil, že nemá kondičku a nebude za námi stíhat, ale ukazuje se, že opak je pravdou. Jede, jako by to kolo ukrad a my máme kolikrát co dělat, abychom mu stačili. Do Nižné přijíždíme jako první. Po 136 km dlouhé etapě se hlásí žízeň a my jí zaháníme vychlazeným pivem, než začne probíhat registrace účastníků. Ta se brzy rozběhne, jen co organizátoři připraví vše potřebné.
Jelikož je letošní účast rekordní, jsou k dispozici, kromě tělocvičny, také některé třídy. Využíváme toho, že jsme přijeli mezi prvními a do jedné takové se hned nastěhujeme. Mnozí si ale raději rezervovali ubytování sami, někde v okolí. I když je naše bydlení jen provizorní, opojení zdejší příjemnou atmosférou a Šarišským pěnivým mokem spíme, jako špalek (alespoň pokud mohu mluvit za sebe).

Ráno absolvujeme obligátní rituál hygieny a balíme věci do vaků, aby nám je organizátoři převezli do Tatranské Lomnice, kde máme zajištěné ubytování v chatce. Kolem osmé hodiny se začínají všichni účastníci shromažďovat před hotelem Radar, odkud budeme vyjíždět na dnešní etapu zhruba 100 km dlouhou. Letošní 40 ročník slavnostně zahajuje starosta Nižné, Eugen Dedinský a o úvodní kulturní vložku se postaral folklórní soubor Oravan se svými krojovanými tanečníky. V 8:15 vyjíždí celý peloton za podpory nespočet fanoušků, kteří lemují 20 km dlouhou trať až k hraničnímu přechodu Suchá Hora, kde probíhá nutná procedura kontroly dokladů. Za celnicí už nejedeme pohromadě. Tvoří se většinou menší skupinky a volí si individuální tempo. První zastávku v Polsku děláme před Zakopaným u stylové koliby, kde si máme možnost koupit něco na posilnění v podobě žinčice a ovčího sýra.
V Zakopaném začíná trochu pršet, ale deštík netrvá dlouho. Sesedáme z kol a prohlížíme si stánky se suvenýry, kterých je všude kolem plno a různé atrakce, které se odehrávají přímo před našima očima. Ze Zakopaného nás čeká stoupání, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. Akorát Vilémovi naše pomalejší tempo moc nesedí, tak ho pouštíme dopředu s tím, že nás počká za hr. přechodem v Lysé Polaně. Právě tam si dáváme další přestávku a využíváme ji k odpočinku a doplnění tekutin.
Táhlým stoupáním se pomalu blížíme k místu (Sedlo pod Príslopom), kde měl loni Franta nucenou přestávku kvůli lepení kola. Nic takového se nám naštěstí letos nepřihodilo a odměnou za ten stoupák je nádherný sjezd do Ždiaru lemovaný panoramou Belianských Tatier. Za ty nevšední výhledy stojí určitě za to tento okruh kolem nejmenších evropských velehor absolvovat.
V Tatranské Lomnici máme ubytováni v kempu Tatranec, což je asi 1 kilometr od Eurocampu Ficc, kde se bude odehrávat veškeré dění letošního jubilejního ročníku Okolo Tatier. My máme přidělenou chatku číslo 14. To není sice žádné magické číslo, ale má určité výhody. Je totiž odloučená od ostatních chatek, takže máme svoje soukromí. Vybavení chatky je pro naše účely plně dostačující a jen co ze sebe smyjeme pot a prach dnešní horské etapy, jdeme navštívit Eurocamp, abychom doplnili tekutiny, které jsme dnes vypotili. Na pódiu nám k tomu hraje stejně jako loni skupina Galaxia. Jejich hudební výkon nebudu komentovat, ale podle zaplněné taneční plochy se zřejmě líbí. My se do víru tance nezapojujeme, jen to sledujeme z povzdálí. Musím říct, že taneční kreace některých jedinců jsou pozoruhodné. Mezitím se setmělo a my ještě chvíli setrváváme v družném hovoru, než se odebereme do našich pelechů.

Dneska je volný den, to znamená, že si každý přizpůsobuje program podle svého. Vysoké Tatry nabízejí spoustu možností pěší turistiky, ale my nejsme dostatečně vybaveni, takže volíme raději krátkou vyjížďku na kole. Volba padla na historické město v Prešovském kraji, Kežmarok. Po improvizované snídani nasedneme na kola a vyjíždíme. Přes Velkou Lomnici je to asi tak 15 kilometrů.
Pomalu projíždíme náměstím až ke Kežmarskému hradu. Prohlídku hradu vynecháváme a jako jediný suvenýr si odnáším dřevěnou turistickou známku do své sbírky. Cestou zpět míjíme sympatickou venkovní restauraci na náměstí, která nabízí příjemné posezení, třeba u výborného větrníku a šálku kávy. Možnost prohlédnout si historický polodřevěný artikulární kostelík ze 17 století nám neumožnily zamčené dveře, takže fotíme alespoň okolí. Na zpáteční cestě do kempu ještě absolvujeme krátkou prohlídku 18 jamkového golfového hřiště v Tatranské Lomnici.
Dnešní odpoledne v kempu nabízí různé soutěžní disciplíny, jako bandži chůze, jízda na motorovém býkovi, nebo přetahování lanem a na vítěze čekají hodnotné ceny. O večerní program se opět stará hudební skupina Galaxia a tancechtiví účastníci postupně zaplňují taneční parket. My to s doplňováním tekutin moc nepřeháníme, protože zítra nás čeká odjezd do Lůček, kde máme předem zajištěné ubytování. Až na Viléma, ten si dal za úkol zvládnout úsek Tatranská Lomnice - Chotěbuz za jediný den. V pondělí už totiž má, na rozdíl od nás pracovní povinnosti. A jak se později dozvídáme, tak byl už v půl čtvrté doma. Je to zkrátka dravec.

My po snídani balíme a stoupáme s plnou zátěží na Štrbské Pleso, což je asi 28 km. Kousek před vrcholem začíná pršet, což není moc příjemné, ale neděláme si s tím moc hlavu. Gulášová polévka ne moc valné chutě nás trochu zahřála, navíc máme sebou nějaké teplé doplňky a ty se budou teď určitě hodit. Ze Štrbského to už jede podstatně lépe, než na horu a v Pribilině už zase svítí slunko. Tady děláme malou zastávku u Muzea Liptovské dědiny a prohlížíme si nepřeberné množství suvenýrů, vystavované zdejšími lidovými umělci. Slunečné počasí nás už provází i po zbytek dnešního dne. Nemáme ani problém najít naše ubytování v krásném horském prostředí pod Chočem, Lůčkách. Pavel přemýšlí, že bude pokračovat do Dolného Kubína a navštíví tam svou tetu s tím, že se zítra sejdeme někde na smluveném místě. My s Frantou zůstáváme a poté, co se zabydlíme, máme v plánu malou procházku po okolí. Ale spíš, než turistické zajímavosti, se snažíme najít nějaké zařízení, kde bychom mohli naplnit naše prázdné žaludky. To se nám nakonec podaří v místní pizzerii a jsme spokojeni i s širokou nabídkou jídel. Večerní plánovaná procházka po okolí se omezuje jen na prohlídku vodopádu, protože začíná pršet, takže to necháme na příště.

Ráno se rozloučíme s našimi hostiteli a jedeme do Dolného Kubína, kde máme s Pavlem domluvený sraz v 9 hodin. Když přijedeme na náměstí, Pavel už tam na nás čeká. Než budeme pokračovat, nemůžeme nenavštívit zdejší vyhlášenou cukrárnu Arkáda a doplnit kalorie. Využíváme totiž pozvání sympatických zaměstnankyň cukrárny, rovněž účastnic okruhu Okolo Tatier na větrník a kafe. Je to příjemné zpestření na zpáteční cestě. Po této sladké svačině nasedáme na kola a pokračujeme dále po trase, Párnica, Zazrivá, Terchová, Stará Bystrica, Čadca, Mosty u Jablunkova, Třinec. Pavel s Frantou pak ještě do Ropice a Českého Těšína. Letošní ročník měl pohodovou atmosféru, navázali jsme nové kontakty ze zajímavými lidmi a to je dobrý důvod proč takové akce organizovat. Takže příštího 41 ročníku se, pokud to bude možné určitě zúčastníme a možná se nám podaří přesvědčit ještě další příznivce cyklistiky.