Lysá hora- Beskydy

   Inverzní počasí může být krásné, ale na horách!!!

   Včera večer jsem se s Jurou Karpetou v práci domluvil na ranním focení na Lysé hoře, nejvyšší hoře Moravskoslezských Beskyd, a to na focení východu slunce.
K tomu nás přimělo několika denní inverzní počasí, kdy v údolích je mlha a na horách jasno,teplo a parádní výhledy do okolí na hřebeny hor. Města a nižší hory(zhruba do 1100 m.n.m.) jsou zalitá nízkou oblačností. Z vrcholu to pak vypadá jako bílé moře.

   Vyjíždíme již ve 4:00 ráno, abychom byli v Krásné(Papežov) kolem páté hodiny. Půjdeme na horu po silnici dlouhé 8 km. Slunce vychází v 7:59.
Plán nám vychází. Začínáme stoupat po zásobovací silnici v pořádné tmě(musíme používat baterku). Silnice není suchá,ale je na ni hrubá vrstva rolbou ujetého sněhu. Nohy se nám mírně boří a podkluzují, ale jdeme svižně. Je zataženo a jakoby sněžilo, ale to padá zmrzlá mlha na zem.
Průsekem vidíme na Visalajích mlžně hučící sněžné dělo na sjezdovce.

Cestou na horu se zahříváme a sundáváme si čepice a rukavice, rozepínáme bundy. První 4 km zvládáme za hodinu. Jsme však stále v mlze a cesta se zdá být nekonečnou. Konečně vidím jasné nebe s hvězdami nad námi, ale jen na chvíli. Na Zimným se to však zase všechno zalilo mlhou. Takže opět kráčíme v mracích za nejistým cílem. Mám nové boty, o kterých jsem si myslel, že jsem je již rozchodil, ale chyba lávky!!! Kůže na patách je rozedřená a fest to bolí! Takže první špatná zpráva je na světě, ale nebe nad námi je opět jasné a už vidíme i osvětlený vysílač na vrcholu. Je něco málo před sedmou. V dáli sledujeme Malou Fatru a Tatry, které vyčnívají z bílého moře a samotné vrcholy hoří oranžovou barvou vycházejícího slunce. Jsou to neskutečně krásné pohledy. Ještě kousek popojdem výše a fotíme to. Nebe se totiž začíná projasňovat - modrat. Po několika snímcích po sjezdovce vybíháme na samotný vrchol a kocháme se kouzlem inverze. Z beskydských vrcholů vidíme jen Kněhyni a Smrk na západě. Na severovýchodě jen Travný V Polsku sledujeme Skrzyczne a na Slovensku Babí horu. Na východě Tatry a Malou Fatru, pak Fatru Velkou. Na severu vidíme v dáli Jeseníky. Vše ostatní je pod bílou peřinou mraků. Najednou je kolem nás plno fotografů fotících východ slunce. Odkud se vzali? Spali přímo tady na chatě. To měli fajn. Slunce vyskočilo nad obzor. Jura fotí. Já kleji jako havíř! Baterky jsou v tom chladu kaput! Takže druhá špatná zpráva je na světě. Udělám snímek, vyměním v batterypacku baterky a zase jeden snímek,zase výměna baterek a zase jeden snímek. Jsem znechucen, přestávám myslet na kompozici! Končím.

Usedám na chatě a dávám si čaj a polévku. Jura si dává na víc i Rum, já řídím,takže nemohu. Jsou tu již i ostatní fotografové. Prohodíme pár slov, navlékneme si usušené oblečení z kamen a opouštíme tu nádheru. Skřípu zuby a se sebezapřením scházíme opět do mlhy a dolů k autu. Nohy mě bolí, různě je vytáčím, aby paty trpěly co nejméně, ale z toho mě pak bolí celý člověk.
Nahoru jsme šli zhruba 2 hodiny a 20 minut.Dolů jsme sešli za 1:35 hodiny. Přezouvám si boty a s úlevou usedám za volant. Jura už má toho dnešního 16 km pochodu už také plné kecky, ale za ty inverzní pohledy to stálo za to!!! Nakonec mi vyšlo i těch pár fotek, za které jsem zaplatil nejenom potem, ale i vlastní krví!!!