Třinec - Jablunkov - Bahenec - Písek - Třinec
Erika má poslední den dovolené, tak jsme se rozhodli pro cyklovýlet na Bahenec. Holky šly k babičce Aničce a pak na golf.
My vyjíždíme v 9:30 směrem na Jablunkov. Cesta ubíhá celkem v klidu, není hustý provoz a později po vedlejší komunikaci sledujeme i okolní hory, které jsou pěkně vidět. Fouká sice slabý protivítr, ale šlape se dobře. Za hodinu jsme už v Písku. Jeli jsme docela rychle. Z autobusové točny se vydáváme po cyklostezce na Bahenec. Posledních 7 km bude pěkně do kopce. První 2 km jsou opravdu ostré! Prudce do kopce. Jedeme krokem. Erča musí dlouho odpočívat. Posílá mně v před, tak jedu sám. Občas zastavím pro odpočinek a abych uviděl Erču, zda pokračuje nahoru. Další 3 km se jedou skvěle a
v pohodě. Poslední 2 km jsou opět těžké.
Cestou se však můžete kochat krásnou beskydskou krajinou. Dokonce z jednoho místa je vidět i vrcholy Malé Fatry. Všimli si toho i malíři, kteří tu stojí ve stínu stromů a zachycují tu nádheru na plátno. Pokračuji v jízdě. Když nemůžu, tak stojím a odpočívám. Pěšky tentokrát nejdu. Celé to chci vyjet na kole a na konec to také zvládám. Po 65 minutách stojím u hotelu Bahenec. Erča přichází asi 10-15 minut po mně. Většinu jela na kole, ale občas i popošla pěšky. Koleno z dálkové jízdy do Tater ji pořád bolí.
V restauraci si dávám pivo a Erča se mnou i čočkovou polévku, která ji však moc nejde. Nejde ji ani mluva. Je pěkně naštvaná! Je teplo, špatné jídlo a musela do kopce!
Při obědě nám místní zvoník zazvonil na zvon pověšený v malé dřevěné zvonici. Nedávno tuto tradici znovu obnovili.
Z restaurace sledujeme široké okolí, hlavně polskou stranu, slovenské hraniční hory a pak údolí Jablunkovska. Také sledujeme pár otužilců v místním pěkném bazénku. Mně se tu moc líbí, ale je třeba jet domů.
Z kopce dolů to fičí a Erči se vrací nálada. Doma jsme co by dup. Ani se nechce věřit, že jsme dnes ujeli 50 km.
