Francie

Z Třince do Montpellier

Naše cesta vlakem do Montpellier S kamarády jsem se domluvil na výlet do Francie. Konkrétně do Montpellier, kde žije sestřenka jednoho z nás.
Samotná cesta byla pro nás zážitek, jelikož jsme nadšenci vlaků a všeho, co je spojeno se železnicí. Z Prahy vyjíždíme rychlíkem do švýcarského Curychu. Máme menší problémy, protože i tři týdny dopředu jsme nesehnali lehátko z Prahy, zajistili jsme si alespoň místenky z Lince (Rakousko), kde byl přestup na další vlak do Curychu, ale ostřílené cestovatele, jako jsme my, to nerozhodí. Ráno v Curychu jsme si udělali pár snímků mašinek na nádraží a po přestupu na ženevský rychlík jsme cestou chtěli obdivovat krásy Švýcar, ale počasí bylo proti nám. Lilo téměř celou dobu, takže jsme neviděli skoro nic. V Ženevě jsme si užili dost trampot, protože jsme se nemohli na nádraží domluvit na potřebném příplatku k naší jízdence. Přehazovali si nás jako horký brambor a posílali nás z kanclu do kanclu. Původně plánovaný vlak byl povinně místenkový a vyprodaný. Jiný vlak, kterým by se také dalo jet, ale bohužel jsme o něm nevěděli, odjíždí za minutu a my jsme ještě neprošli celní kontrolou. Tak nám odjel. Rozhodneme se vyzkoušet trochu solidárnosti mezi železničáři a sháníme průvodčího vlaku TGV. Po vysvětlení naších nečekaných problémů s místenkou, nakonec jedeme původně plánovaným vlakem a zadarmo, sice sedíme v chodbičce u dveří, ale hlavně že jedeme a dokonce nemusíme přesedat v Lyonu, TGV jede až do naší konečné stanice – Montpellier. Během cesty na francouzském území se začíná zlepšovat počasí a než dorazíme do naší cílové stanice, svítí nádherně sluníčko a je příjemně teplo.
Ještě večer vycházíme s našimi hostiteli a jejich přáteli za zábavou do nočního města. Dlouho však neponocujeme, jelikož se zítra vydáváme na další prohlídku jihu Francie do starobylého městečka Carcassone. Také se stavíme za rodiči našeho hostitele do nedalekého městečka Bram.

Cesta do Carcassone byla v rychlíku příjemná, protože i v obyčejných vozech mají funkční klimatizaci. Po seznámení se s rodiči Andyho jedeme autem na nedalekou vyhlídku, odkud je krásný výhled na vzdálené vrcholy zasněžených Pyrenejí, raritou bylo i to, že tento jev tu nastává průměrně 5 krát do roka! Měli jsme štěstí! Protože jsme byli pozvání na oběd u rodičů Andyho, vracíme se zpět.
Nastávají doslova lukulské hody! Jíme asi dvě hodiny v kuse a k tomu pijeme různá vína. Jednou bílé, pak zase červené podle druhu jídla, které zrovna jíme. Ochutnáváme i místní speciality a opravdu je to velice chutné!
Po výborném obědě navštěvujeme zachovalou pevnost Carcassone, v jejímž centru normálně žijí místní usedlíci a fungují tu různé restaurace, obchůdky a jiné živnosti. Návštěva se nám opravdu vydařila, protože něco takového se v našich končinách nevidí. Také nám přálo počasí. Bylo slunečno a pro našince i teplo. Frantíci chodili v bundách a my jenom v kraťasech.

Další den se vracíme zpět a večer si necháváme na prohlídku Montpellier. Město je zahlceno automobily, ale starosta tlačí na ekologii a zahájil budování místní dopravy ve formě druhé tramvajové linky. A stavba jde dělníkům hezky od ruky, místní lidé jsou velmi tolerantní k přechodným dopravním komplikacím, vzniklé touto náročnou výstavbou.
K večeru navštěvujeme s hostiteli místní restauraci a pak se vydáváme do zábavního centra, kde končíme den. Zítra si zajedeme do obce Millau, která je od nedávna známa minimálně v Evropě svým nejvyšším dálničním mostem. Jeho délka je 2 460 m, největší výška středového nosného sloupu je 343 metrů a je větší než známá Eiffellová věž v Paříži. Chceme si most zdokumentovat, ale dnes je nějaký svátek a autobusy, které tím směrem jezdí asi 3 krát denně, dnes prostě nejedou. Jdeme pěšky. Je vedro a nemůžeme najít most přes řeku. Nakonec fotíme architektonickou perlu z uctivé vzdálenosti, poněvadž nás tlačí čas a blíže už jít nemůžeme. Musíme se vrátit k vlaku, který nás doveze zpět do Montpellier. Odpoledne si opět prohlížíme jiné části města. Další den po obědě se chystáme k odjezdu do vlasti.

Po rozloučení se sestřenkou a Andym se vydáváme domů čím jiným než známým TGV. Ve vlaku se skvěle bavíme a vzpomínáme na předešlé dny. Moc se nám tu líbilo. Snad se tu zas někdy podíváme.

Nejvyšší most světa

Viadukt Millau přemosťuje hluboké údolí řeky Tarny. Automobily jedoucí po dálnici A75 již nemusí projíždět městem Millau (Centrální Pyreneje), což výrazně krátí cestovní dobu mezi Paříží a Bezier. Stavba 2 460 metrů dlouhého mostu začala v říjnu roku 2001 a byla dokončen a v prosinci 2004. Most je položen na 7 předpjatých betonových pilířích, které mají tvar obráceného Y. Nejvyšší z pilířů je 245 metrů vysoký, nejvyšší světlá výška mostu je 270metrů. Krajní pole mostu mají délku 204 metrů, vnitřní pole jsou dlouhá 342 metrů. Nejvyšší pilíř má 343 metrů. Celkové náklady na stavbu dosáhly 330 miliónů eur. Je to doopravdy unikát který stojí zato vidět živě.