Třinec - Bukovec - Koniakow - Skalité - Mosty u Jablunkova - Třinec
Letos jsme si ještě nikde spolu nevyjeli na delší cyklovýlet. Tak jsme si naplánovali vyjížďku hned třemi státy najednou. Rumek se přidal k nám, ale v den odjezdu se zalekl špatné předpovědi počasí a z důvodu přípravy na zkoušky z akce odstoupil. Zůstal jsem s Erčou sám.
Je ráno a na onet.pl hlásí pro dnešní den 20°C, polojasno a občas přeháňky. Je rozhodnuto a v 8:30 vyjíždíme na kolech do Bukovce. Je zataženo a chladno, ale jede se nám docela dobře. K polské hranici nám chybí ujet poslední 2 km a to do prudkého stoupání. S jednou přestávkou to celé zvládáme na kole. Jsme dobří a pokračujeme podle časového rozvrhu.
Za celnicí nás čeká 10 km samých (6x) 12% stoupání! Šlapeme zalití vlastním potem, ale nezastavujeme. Zvládáme kopec za kopcem. Míjíme Istebnou, kterou sledujeme z ptačí perspektivy, ale prudká stoupání máme stále před sebou. Vjíždíme do obce Koniakow, která je na samých kopcích, takové malé San Francisco. 2 x musíme asi 200 m kola tlačit, ale jinak pořád šlapeme v sedle a kontrolujeme svou kondici. Před posledním stoupáním už Erča nadává, že jede zpátky. Proč pořád vybírám trasy s kopci? Nemůžeme jezdit jinam? Ale kam? Bydlíme v podhůří Beskyd a hory jsou všude, kde se koukneš!
Erča má však dobrou kondičku a rychle se dává dohromady. Konečně jsme ve výšce 845 m.n.m.! Nejvyšším bodě dnešního putování. V zimě jsem tudy projížděl autem a viděl jsem Tatry, ale teď je viditelnost slabší a začíná mrholit. Výhledy do okolí jsou i tak krásné. Kolem nás se rozprostírají hraniční hřebeny a pod námi jsou vesnice posazené v hlubokých roklinách. Nádhera! Za to v zimě to tu bude asi o hubu. Tady nahoře, těsně pod vrcholem Ochodzita, se nacházejí dvě velké chaty či hotely, kde se můžete občerstvit a nabrat síly do dalšího putování. My však pokračujeme dál. Nyní klesáme a na tachometru se rychlost blíží 60 km/h. „Co to?!“ Místo asfaltu jsou najednou na silnici dlažební kostky! Prudce brzdíme a klepeme zuby o zuby. Proč to tu je?! Následuje prudká, skoro 180° zatáčka a k tomu všemu asi 12% klesání! Tady to neubrzdit, tak určitě vyletíš z cesty!Takže důležitý bezpečnostní prvek! Už chápu!
Ve sjezdu přes Laliky do Zwardonia jsou v serpentinách nebezpečné výmoly, i já jsem do jednoho najel. Rána jako z děla, kolo naštěstí vydrželo. I Erča se trefila do jedné z děr. Takže pozor! Na hraničním přechodu Mýto jsme ve 12:00 a oblékáme si všechno, co máme. Je chladno a občas mírně poprchává. Také si tu děláme malou přestávku na svačinu. Přes staveniště ( buduje se tu rychlostní komunikace) v Serafinově sjíždíme do Skalitého a pak do Čierného. Klesáme silnicí dlouhou 15 km, ale máme protivítr. Začíná svítit sluníčko, takže se začínáme svlékat. Nad hraničním hřebenem mezi Slovenskem a Slezskem je černava. Hřmí a začíná se blýskat. Ve Svrčinovci musíme asi 10 minut počkat pod přístřeškem směnárny, protože leje. Po chvilce přestává pršet a za celnicí nás čeká poslední stoupák do Mostů u Jablunkova. Pak už to máme až domů z kopce. Ještě se zastavujeme ve Vendryni na pizzu a pak už sedíme doma a po sprše si vychutnáváme zaslouženou kávu s nohami na stole!
Dnes jsme ujeli 83 km za 6 hodin. Erča vše zvládla docela v pohodě. Spining ji opravdu pomohl a nabrala dobrou fyzickou kondici.
