Vysoké Tatry

Vysoké Tatry – Predné Solisko

Solisko od Štrbského plesa Vysoké Tatry jsou pro mě něco velice tajemného, neboť jsem v nich nikdy nebyl v letních měsících. Byl jsem tam tři krát v zimě, ale pokaždé bylo natolik špatné počasí, že se nedalo jít nikde na tůru. Proto jsem využil nabídky zájezdu pro pracovníky (a jejich rodinné příslušníky) třinecké nemocnice a ve dvou plně obsazených autobusech jsme se vydali do Tater. Cestu popisovat nebudu, ta nikoho asi nezajímá. Důležitý je pobyt a pohyb v nejmenších velehorách světa, ve Vysokých Tatrách.

Den první :

Na Štrbském plese jsme v 10:00 hodin a počasí je slunečné, nebe se podobá plechu, ale je dost chladno. Podle předpovědi počasí má být ve výšce 2000 metrů asi 5 °C, ale jasno. Proto máme krosny dost plné. Lépe je se nahoře obléci než klepat kosu.
Pro dnešní den vybírám aklimatizační seznamovací tůru na Predné Solisko za vydatné pomoci lanovky. Naše expedice čítá čtyři členy: Já s mou manželkou Erčou a má ségra Lenka se svým chlopkem Richardem.
Kolem skokanských můstků a hotelu FIS přicházíme k dolní stanici lanovky, kde za 190,- Sk na osobu kupujeme zpáteční lístky na lanovku ( jízda jenom nahoru je za 120,- Sk). Původně jsem chtěl jít zpátky dolů po sjezdovce, ale už bychom neměli čas na prohlídku Štrbského plesa, protože autobus nás vyzvedne v 16:00 a odveze nás do Tatranské Lomnice, kde budeme bydlet.

Počasí je tak skvělé, že si stále nemohu zvyknout na horské prostředí. Vysvětlím. Pokaždé, když jsem byl někde v horách na trampu, tak jsem nezažil nikdy tak skvělé počasí.
Fotím tu nádheru a doufám, že to vydrží až do neděle, kdy se budeme vracet. Jsme u chaty Pod Soliskom. Je o poznání chladněji a tak se rychle vydáváme na asi hodinový výstup na štít. Cestička je vyšlapaná v kleči, ale v určité výšce šlapeme jenom ve skalách. Po levé ruce sledujeme Kriváň, národní vrchol Slováků a po pravé máme panoramu Patrie a Satana s nádhernými suťovými srázy do doliny. Za zády máme Nízké Tatry a dokonce vidíme na jihovýchodě část Slovenského Rudohoria, aspoň si to myslím. Viditelnost je opravdu velice dobrá. Cestou zdravíme turisty sestupující z již dobytého vrcholu a za námi jdou další lidé. Doufám, že na vrchu nebude tlačenice.
Je 13:00 a jsme tu. Je tu ještě pár cizinců, ale jinak je tu klid a fantastické výhledy do kraje. Štrbské pleso pod námi se tváří jako nějaký rybníček na návsí. Netušil jsem, že výstup bude docela lehký, ale i přesto mi pořádně vytrávilo. Řízek s chlebem to napravuje. Meteorologové se do teploty trefili přesně. Jsme zaoblečení a pijeme teplý čaj z termosky. Po zachycení tohoto momentu a okolí do fotoaparátu a po malé přestávce s vrcholovou štamprlou hruškovice sestupujeme dolů. Erči podjela noha na jednom hladkém kameni a sedá si přímo na hranu balvanu vedle něho. Bolí to, ale naštěstí jsou všechny kosti v pořádku.

Po získání razítka na chatě Pod Soliskom se chvíli válíme na sluncem zalité sjezdovce a pak se lanovkou svezeme dolů, kde po pivečku obcházíme již zmiňované Štrbské pleso a dnešní výlet končíme v autobusu jedoucím do Lomnice, kde se ubytujeme v hotelu Odborár.

Mengusovská dolina a Hincovo pleso

Popradské pleso s Mengusovskou dolinou Den druhý:

Po probdělé noci, kdy jsem poslouchal jeleny v říji, jsme si dali vydatnou snídani a zakoupili si lístky na električku, která však z důvodu opravy dvou mostků na trase nejezdila.
Proto musíme jet náhradní autobusovou dopravou, ve které stojíme na jedné noze. Tak je narváno. Ve Smokovci musíme přestoupit na další autobus, který jede: „Světe, div se!“, až za hodinu! Šok a bordel najednou! Rychle využíváme linkového busu, který zrovna odjížděl do Štrbského plesa. Šofér je solidní a nechává nás vystoupit na odbočce k Popradskému plesu. Prvních asi 6 km jdeme po asfaltu. Počasí je opět skvělé. Vidíme i okolní vrcholy, které ještě loni vidět odsud nebyly, protože jim clonil vzrostlý les. Nyní po něm zůstaly jen třísky po listopadové větrné smršti. Po prohlídce Symbolického cintorína obloženého destičkami zahynuvších turistů, horolezců nebo záchranářů a jiných lidí, scházíme k Popradskému plesu. Tady svačíme a odlehčujeme oděv. Pak po modré vstupujeme do Mengusovské doliny, která patří k nejhezčím v Tatrách. Kocháme se pohledy na okolní štíty a postupujeme stále výše k Velkému Hincovu plesu. Prožíváme extázi z té nádhery kolem a počasí nám k tomu přeje.

Začínám však cítit váhu krosny, ve které mám věci a všechno další potřebné pro dvě osoby. Přitom v ní máme vše, protože já už jdu jenom v kraťasech a tričku a Erča jde také polehku. Kousek pod plesem se mi ozvala ranní vydatná snídaně. Snědl jsem totiž vše, co bylo v bufetu k dostání. Co teď?! Všude plno lidí! Přestávám křeče v břiše a pokračuji dál. Na plese jsem poslední a po rychlé výměně zpoceného trika za suché a oblečení větrovky uháním za veliký kámen, kde zanechávám kus sebe v tomto nádherném koutu světa. Je mi lépe, ale na vrcholové pivo, které jsem sebou vláčel nahoru, si netroufám. Kantoři i Erča si na sebe oblékají vše, co nalézají v krosnách i rukavice. Fouká tu silný vítr a je pořádná kosa! Odhaduji to na asi 5°C. Mně to však nějak nevadí. Zůstávám v kraťasech a větrovce s termotrikem. Rychle fotíme, něco sníme a dáváme se na ústup. Začínají se tvořit tmavé mraky! Na Koprovský štít z časových důvodů již nevystupujeme. Sestup je rychlý, ale náročný na kolena. Cestou potkáváme i lidi sestupující z Rysů. Mraky je také vyhánějí dolů. Nad Popradským plesem jsme o něco dříve než je psáno na ukazatelích. Měníme směr a jdeme na Štrbské pleso, aby se Ríša svezl aspoň kousek električkou, která jezdí jen do Vyšných Hágů.
Sešli jsme však z červené značky a trasu si tak ztěžujeme. Na Štrbském plese jsme po asi 25 km dnešního putování dost zničení.

Objednáváme si kávu a pivo a pak už sedíme v krásné električce. V zastávce Vyšné Hágy opět nastává martyrium v podobě náhradní busové dopravy. Vládne mírný chaos a velká tlačenice. Já stojím pomalu na mé krosně! Ve Smokovci musíme opět čekat na přípoj dalších 45 minut! Využíváme linkový autobus SAD a jedeme do Lomnice.
Konečně jsme v hotelu. Nebýt šílené dopravy, tak dnešní den by se dal zapsat bílou křídou do komína. Výlet jsme si fakt užili a vychutnali.
Po sprše a večeři si kupujeme poslední tatranské pivo, pokecáme a jdeme spát.
V noci má manželka slyšela opět jelena v říji i pískajícího sviště, ale ve mně! Z vyčerpání jsem chrápal a pískal!
Chi,Chi,Chi.

Třetí den pršelo, tak jsme se museli vydat domů už dopoledne.