V 6:00 dne 7.8. jsme v České republice. Ve Znojmě zastavujeme pro výstup asi 4 lidem a pak až v Brně o půl osmé. Po rozloučení se s posádkou autobusu jdeme na hlavní vlakové nádraží, kde snídáme a kupujeme si za 360,- Kč lístky na vlak domů.
V 8:42 odjíždíme z Brna s plechovkou „Bráníka“ od Maxe (prý na památku) do Ostravy – Svinova. Cestou v kupéčku spíme a najednou jsme se probudili v Ostravě. Přestupujeme na osobák do Třince. Doma jsme ve 13:00 utahaní jak koťata.
Prší a je pořádná kosa! Jenom 18°C! Brrrr!
Než si zvykneme na naše počasí, tak zmrzneme.
Odpoledne trávíme u ségry Lenky, která nám navařila chutný oběd a domů nám dává čerstvě upečený chleba přímo z její pekárničky.
Takže dovolenou máme za sebou. Nyní už jenom budeme vzpomínat při fotkách na to, jak jsme se měli dobře, protože FAKT bylo skvěle!!!!
|
Počet přístupů:
Erča se letos rozhodla, že převezme organizaci letošní dovolené do svých rukou. Já jsem pouze přihlížel a vše jsem nechal na ní.
Již v zimě nám objednala u CK Kudrna poznávací zájezd k moři do chorvatského Omiše. Já moře nemusím a také jsem tam ještě nikdy ani nebyl, ale poznávací dovolená nemusí být špatná, tak se nechám 
Dnes nastal den odjezdu. Jedeme rychlíkem Kysuca v 7:45 do Brna, odkud máme v 16:00 ze Zvonařky (aut.stanoviště) odjezd do Omiše. Jedeme dříve, protože je lepší mít časovou rezervu a je to i jediný přímý spoj dopoledne do Brna.
Do Brna přijíždíme po klidné , ale rychlé jízdě v 11:15. Venku je kolem 35°C ve stínu! Vedro k zalknutí. Dáváme si bágle do úschovny a jseme do podchodu k Vietnamcům na rychlý a chutný oběd. Pak se vydáváme přes náměstí TGM do restaurace Pegas na pivo s citrónem. Je to již tradice, kterou provozujeme při návštěvě Brna. Pivo je skvělé, ale horko je i tu v hospodě. Číšník nám závidí nadcházející dny v Chorvatsku, ale dlouhou jízdu busem by nechtěl.
Poté se vydáváme pod chrám Petrov. Vedro je ještě horší. Naštěstí nacházíme terasu pod kostelem, kde po schodišti stéká proud vody z fontány. Je to skvělý nápad architekta a my se už v tom rochníme a ochlazujeme se. Po osvěžení si dáváme kávu v kudrnovské hospůdce na letní vyhlídce na hlavní štrase vedoucí kolem nádraží ČD. Čas před odjezdem trávíme i v Tescu, ve kterém nakupujeme proviant a dvě balení pitné vody.
Na konec s tím vším a vyzvednutými bágly napříč „Vaňkovkou“ těžce kráčíme na autobusák. Poslední toaleta před jízdou a nakládáme batožiny do busu. Na první pokus se to nedaří, tak bus odjíždí přeskupit náklad a až pak se vydáváme přes 
Podvečerní Vídní ujíždíme v pohodě po dálnici A2 na jih Rakouska ke Slovinsku.
Tady projíždíme 60 km úsek skoro 3 hodiny! Jedeme po zcela nevyhovující silnici plné děr a k tomu všemu se sever Evropy přesouvá na jih! Zrovna teď! Konečně jsme v Chorvatsku a uháníme po dálnici, ze které sjíždíme za Karlovacem na starou silnici. Jsou zrovna 2:00 ráno a venkovní teplota ukazuje na stanici mýtného 30°C! Šílené! Konečně mě přemáhá spánek a tak......
Kolem páté hodiny ranní se rozednívá a my projíždíme zcela opuštěným a po válce v 90. letech 20, století zničeným územím v nádherné náhorní plošině. Všude kolem nás jsou samé hory. Bílé hory.
Po průjezdu Splitem jsme po dalších 30 km v 8:00 ráno v Omiši v campu 
Je 30.7. a věci si ukládáme do jednoho stanu (naše budeme mít volné až v poledne) a jdeme se koupat na oblázkovou pláž kousek za město. Voda je skvělá a slaná! Holky jsou nadšené!!!!
Po nastěhování se do stanu (máme 13-ku) jdeme na písečnou pláž přímo v campu. Vodu si vychutnává i Erča. Já ležím ve stínu a občas se zchladím v moři. Ve stínu je skoro 40°C a ve stanu se blíží 60°C!!!
U vody však také nejde být pořád, tak jdeme doplnit zásoby pečiva do místního nákupního centra Studenac a u báby ve stánku kupujeme předražený meloun, ale přímo z lednice. Polovinu sníme hned vedle ve stínu na lavičce. Meloun vážil 7 kg za 25 Kuna.
Je čas na večeři a po ní na informační schůzku. Slunce zašlo za skály a nám už je lépe. Večer se vydáváme do starého Omiše na noční prohlídku, ale všude je tolik lidí, že jsme z toho trochu mimo. Holkám kupujeme sladoled – zmrzlinu. Je skvělá!
Raději se vracíme zpět do campu a po sprše ve 23:00 usínáme zcela vyčerpáni po dvou dnech bez pořádného
31.7.je budíček už v 6:00, abychom v sedm posnídali a ještě brzy ráno vydeřili na zříceninu hradu tyčícího se nad městem. Nazývají ji Fortica.
Výstup na hradní zříceninu je vyčerpávající. Vedro se opět stává neúnosné. Lidé zastavují a žádají vodu. Katka odmítá pokračovat a Hanka uklouzla a bolí ji ruka. Ze mě leje pot všude. Kšiltovka se dá ždímat. Po výstupu z lesa slunce už pálí o sto šest ale holky již vidí hrad a po skalách nám jako kozy utekly do jeho hradeb. Já přicházím mezi posledními v 10:00. Vedro mi vadí. Ze zříceniny jsou však nádherné výhledy do okolí, na Omiš, na moře.
Po přestávce scházíme po skalách mezi kaktusy – opunciemi a agave do Omiše, kde kupujeme pohlednice a holkám zmrzlinu. V pravé poledne jsme už v campu po zhruba 10 km tůře. Obědváme vodu a meloun. Ve stínu je skoro 40°C. Na jídlo není vůbec chuť. Raději se jdeme koupat na písečnou pláž. Po čtvrté hodině jdeme do sprchy a pak do stínu 
Po nákupu potravin a po večeři vyjíždíme na večerní prohlídku Splitu. Tam si prohlížíme Diokleciánův palác, přístav a já fotím a Erča točí na kameru a holky lízají sladoled. V 10 večer se vracíme zpět. Holky v autobusu usínají. Ve 23:00 ve stanech spíme už i my. Noční teploty se pohybují kolem 25°C, což je vůči denním teplotám pro nás skvělé. 
Pondělí, 1.8. a nás čeká zájezd do 120 km vzdáleného města – Mostaru v Bosně a Hercegovině. Vyjíždíme hned po snídani v 8:00 a projíždíme Makarskou riviérou - z autobusu je to nic moc, ta riviéra. Omiš je lepší! Ale mohu se mýlit.
Jedeme kolem řeky Neretvy a její delty, která je velice úrodná. V 10:00 jsme na hranicích Chorvatska s Bosnou a Hercegovinou. Po mírném zdržení na celnici jsme v 11:00 v Mostaru. Teplota je 38,5°C ve stínu.
Jdeme hlavní ulicí ke slavnému mostu, který tu stojí už od roku 1566. Ale v roce 1993 v občanské válce mezi muslimy na východní a Chorvaty na západní straně, se chorvatským dělostřelcům podařilo sestřelit tento osmanský starý most. Až v roce 2004 se podařilo za přispění zahraničního kapitálu most podle původní technologie (bez pojivových hmot) znovu otevřít. Mně osobně se tady velice líbí a duch Orientu na mě vane z různých řemeslnických krámků a mešit, kterých je tu opravdu dost. Občas vidím i nějaké ženy, které jsou zahalené od hlavy až po paty.
Jinak je město situováno v údolí pod masívy skal, což se mi také zamlouvá. Také fotíme hodně staveb, které jsou dodnes po válce zničené a 
Nastal čas pokračovat dále, proto se přesouváme o pár km jižněji po serpentinách nad Mostarem zase do křesťanské části a to hned do světoznámého poutního místa Medjugorje, kde se jedné noci několika mladým lidem zjevila Panenka Mária.
Od té doby tu věřící postavili hezký kostel se dvěma věžemi, venkovní oltář pro bohoslužby s obrovským počtem věřících poutníků, zpovědnice, kde vás vyzpovídá kněz podle toho, jakým jazykem mluvíte (si 15 místností). Také je tu místo určeno na zapálení svíčky na památku zesnulým. Tak jsme tu také jednu zapálili za dědu Jula, který nám vlastně na tuto dovolenou půjčil a než jsme mu to splatili, tak se odebral na pravdu boží....
Nesmím zapomenout na to nejdůležitější pro všechny poutníky, a to sociální zařízení. Vše je v perfektním stavu! Také tu je strategická ulice s obchody s křesťanskými artefakty. Můžete si tu koupit i kněžské 
Vedro je však nadlidské, proto se jedeme vykoupat do Kravických vodopádů, přírodní perly Bosny. Prý se tu také natáčel Vinnetou. Vodopády jsou nádherné, ale pro davy lidí v okolí vody musíme stát, nemůžeme si roztáhnout ani ručník na zem. Jsem rozčarován! Hezké prostředí, ale jedině mimo sezónu.
Po koupeli už pijeme pivo z plechovky od našeho šoféra Pepy, který nás všude doprovázel se svou Karosou.
Na to už přestupujeme hraniční přechod a vracíme se do Omiše. Cestou na náhorní plošině obdivujeme pohoří Bijokovo s největší horou Sv. Jure (1760 m.n.m.) Aspoň si myslím, že se dívám na tento vrchol.
Na zpáteční cestě jsme se v autobusu všichni vzájemně představili, až ne jednu stydlivku. Seznamovací večírek pak pokračoval na pláži při víně a fórech až do druhé hodiny 
2.8.- volný den - koupání v moři.
Hned ráno se jdeme vykoupat do moře a pak mezi 7:00 až 9:00 postupně snídáme, dáváme si kávu, nakupujeme potraviny. V 10:00 odjíždíme na oblázkovou pláž za Omiš, kde se nám velice líbí. V poledne se vydávám na procházku okolím a fotím zničenou továrnu. Pak hovořím s místním asi 70 letým usedlíkem o životě v Dalmácii. Při skleničce vína vzpomínáme na éru socializmu, kdy Jugoslávie byla pro východoevropany Amerikou. Loučím se s Petrem a vracím se na pláž. Teplota se zase blíží 40°C a tak rychle skáču do vody. Odcházíme už v 16:00, o hodinu dříve než ostatní. Ve městě fotíme a holky si kupují sladoled. Pak si dáváme kávu, sprchu a večeři. Po ní hrajeme 
Dnes má Katka narozeniny! Je 3.8.
Máme brzký budíček, již v 5:30, poněvadž jedeme navštívit starobylé město Dubrovník, který je vzdálen od Omiše asi 200 km. Rychle snídáme a už v 7:00 projíždíme Makarskou i územím Bosny a Hercegoviny (necelých 10 km).
Tady musím vložit technickou poznámku: Vedle mě sedí Max s Katkou a Bráník nám chutná!
V 11:00 vstupujeme hradbami do města, které ve své době bylo stejně slavné jako Benátky, do Dubrovníka.
Na jeho prohlídku máme 3,5 hodiny a ve stínu je 31°C. Občas spadne pár kapek. Město je nádherné a plné turistů. Navštěvujeme chrám s různými oltáři, procházíme se pod hradbami, úzkými uličkami, svačíme v přístavu. Město se líbí mi i Erči. Holkám už tolik ne. Raději by se rochnily v moři, ale co nadělají. Musejí být s rodiči, ale ta trocha historie a zajímavé architektury je nezabije.
Nastal čas odjezdu, tedy i návštěvy WC. Vcházím do luxusního hotelu a anglicky prosím o návštěvu toalety. Recepční mi vyhovuje. Holky už tam však ochranka nepustila, proto navštěvují veřejné záchodky a Katka je poprvé v životě na nášlapném WC. Je mírně v šoku, ale když má ty 
V 16:00 zastavujeme na zpáteční cestě v městečku Ston, kde se procházíme po evropské obdobě Velké čínské zdi. Prý je dlouhá 7 km a chránila město před nájezdníky. Ve městě se totiž od pradávna těžila sůl z mořské vody.
Ve tři čtvrtě na pět odjíždíme do Omiše, cesta ubíhá rychle, ale za Makarskou, kousek před naším campem, je nehoda a leje jako z konve. Máme velké zpoždění a „doma“ jsme až ve 20:00. Čeká nás překvapení! Je po průtrži mračen a některé stany jsou vytopené. Náš je v poho. Po večeři se ještě koupeme již za tmy v moři: Já a naše Katka, Max a jeho Katka. Je nám však dost chladno, tak rychle do stanu pod 
Dnešní den (4.8.) je volný a každý si ho tráví jak chce. Po snídani v 7:30 si dáváme kafíčko a budíme holky. Na koupání to dnes asi nebude, protože je zataženo a 21°C. Rozhodujeme se pro výlet vláčkem do údolí řeky Cetiny na Radmanove Mlinice ( bývalý vodní mlýn). Odjíždíme v 9:00 a cestou fotím hornaté okolí řeky. Erča to zase zaznamenává na naši D8. Je to šikovná kameramanka! Po asi 5 km jízdy jsme na místě a děláme si mikroprocházku po okolí mlýna kolem 
Pak se vracíme zpět a v ucpaném Omiši vysedáme z vláčku a jdeme si prohlédnout hradní věž Mirabellu. Cestou kupujeme holkám trička na památku,náušnice a Kantorům Travaricu – Rakiju. Pak za 30 Kuna musíme koupit vstupenky na věž. Babka nám bere jenom 15 Kuna, ale lístky nevydává. Chápu a využívám nabídku. Holky to však nějak „nepoňaly“. Pochopí, až budou starší. V poledne přicházíme do campu již za deště. Sousedi nám naštěstí schovali prádlo ze šňůry. Ještě že tam byli. Musím tímto poděkovat rodině Bočanových z 
Po obědě a kávičce se jdeme koupat do moře. Již neprší. Voda je však chladná, proto se vracíme ke stanu a hrajeme karty. Holky si čtou knížky a hrají bembajz. Já s Erčou jdeme do Omiše kolem přístavu na Cetině k druhé písečné pláži, na které jsme ještě nebyli.
Po večeři hrajeme Žolíka a už ve 21:00 spíme. Zase totiž prší.
„Co se děje! Kolik je hodin?! Někdo nám trhá stan!“, slyším odevšad. Už je to tady! Jsou 2:00 ráno a přišla obávaná Bora! Vichřice! Je to síla a jde z toho strach! Holky spí s námi a jsou vyděšené. Ve 4:00 se situace uklidňuje. Náš stan vydržel, ale sousedé mají polámané konstrukce a popadané věci z polic i hrnce s vodou z vařiče. 
Po probdělé noci máme snídani v 8:00 a po ní si dáváme životabudič – kávu. V 9:30 dne 5.8. odcházíme celá skupina od Kudrny do přístavu v Omiši, protože v 10:00 vyplouváme lodí Omišanin na ostrov Brač na prohlídku dvou měst: Postira a Supetar.
V první etapě plavby dostáváme ořechovou rakii a po prohlídce typicky středozemořského městečka vyplouváme do Supetaru a dostáváme oběd v podobě pečené ryby se salátem a vekou. Předkrm byl pršut (uzená šunka) a sýr. To vše zapíjíme vínem a děcka vodou se šťávou. Zajímavé je, jak se kolem lodě honí a poletují racci. Kosti házíme přes palubu a mnohdy nestačí ani dopadnout do moře, protože racci jsou pohotoví. Zajímavé zpestření.. Holky rybu nechtěly , tak si daly čevabčiči, ale udělaly chybu, protože ryba byla skvělá a ony své jídlo skoro celé rozdaly drzým a chechtavým rackům. Já si rybičku však přidávám a na velkých vlnách chytáme ulepenými prsty láhve pohybující se na stole v rytmu mořských vln.
Je 13:30 a jsme v Supetaru. Zase fotíme a točíme, holky se koupou v moři a Hanka nebojácně sjíždí tobogány (3 jízdy za 10 Kuna). S místním důchodcem pokecám o přítomnosti a minulostí Jugoslávie. „ Za Tita bylo super! To byla pro vás Jugoška Amerikou! Teď není nic! Všude je zahraniční kapitál a fabriky zkrachovaly!“
V 15:30 se vracíme do Omiše. Vypitého vína přibývá, zábava se rozjíždí, ale opatrně. Kolem páté hodiny se už vracíme městem zpět do campu a připravujeme se na zítřejší odjezd do vlasti. Po večeři hrajeme karty a přijímáme hosty Maxe s Katkou. Až vypijeme vše, co smrdí 
6.8. stáváme něco málo po 7:00. Balíme, uklízíme, snídáme a nakupujeme potraviny na cestu. Nakládáme batohy a polní kuchyň do autobusu.
V 10:00 roztahujeme krovky a odjíždíme z Omiše. Přes Split projíždíme vnitrozemím na severozápad. Cestou obdivujeme nádherné pohoří Velebit a po třetí hodině zastavujeme v Národním parku Plitvická jezera.
Máme na prohlídku asi 4 hodiny. Kupujeme vstupenky za asi 1350,- Kč na čtyřčlennou rodinu a pelášíme k jezerům na lodičky, které nás převezou k vodopádům. Tam se už procházíme pěšky kolem různě velikých vodopádů či splavů a prohlížíme si ryby v průzračné vodě.
Je slunečno, ale o poznání chladněji než v Dalmácii. I příroda je zelená, taková naše. Po vyfocení se u největšího vodopádu (74 m) vycházíme po serpentinách k zastávce vláčku, který nás zaveze zpátky k jedné z několika vstupních 
U autobusu máme ještě půl hodiny čas, tak večeříme, pijeme kávu, čekáme na opozdilce a po nutné návštěvě WC odjíždíme v 19:00 na hranice se Slovinskem.
Nastávají opět problémy. Leje jako z konve a dvoukilometrový úsek jedeme téměř hodinu! Slovinští celníci kontrolují a razítkují každý pas a nahlížejí i do zavazadlových prostorů. Takhle teda vypadá Evropská Unie! Připadáme si jako utečenci .
Pak už bez problémů projíždíme zbytkem 