Výstup na národní vrchol Slováků
Už osmý rok pravidelně na přelomu července a srpna jezdíváme do Západních Tater-ATC Ráčkova dolina. Loni nám počasí moc nepřálo, skoro celý týden pršelo a tak doufáme, že lotos to bude lepší. Naše parta táborníků čítá asi tak dvacet až dvacet pět účastníků včetně dětí. Program v kempu si každý tvoří podle toho, jak to komu vyhovuje. Většinou jsou to vášniví houbaři, ale pěstuje se tady i turistika. Autocamp v Ráčkové je dobrý výchozí bod nejen pro tůry v Západních Tatrách (Ostrý roháč, Bystrá, Branec atd.), ale i pro tůry ve Vysokých Tatrách.
Náš letošní první výšlap směřuje právě do Vysokých Tater a sice na Kriváň. (2495mnm). Naši skupinu tvoří tři účastníci. Můj syn Ondra, moje ségra Hilda a já. Počasí ráno nám moc nepřeje, ale to nás neodradí a tak po sbalení nutných zásob jídla, pití a teplého oblečení vyjíždíme autem směr-Vysoké Tatry ke Třem studničkám. Daří se nám najít místo na zaparkování.
Po zelené turistické značce se vydáváme dobýt vrchol Kriváně. Stoupáme nejdříve lesem do poměrně prudkého kopce. Cestu nám komplikují křížem krážem spadlé stromy (pozůstatek listopadové apokalypsy). Kdo to neviděl na vlastní oči, tak neuvěří. V hůře dostupném terénu zůstávají spadlé stromy i na turistických stezkách. Zhruba po hodině a půl se dostáváme k místu, které označuje odbočku k bývalému partyzánskému bunkru (pár minut od značené turistické stezky.) My pokračujeme dále a po chvíli přicházíme na hranici lesa a kosodřeviny. Na místě zvaném Grůnik trochu odpočíváme a doplňujeme tekutiny. Úzkým kamenitým chodníkem, který se různě klikatí postupujeme dále a dostáváme se do Kriváňského žlabu. Zelená turistická značka končí na rozcestí pod Malým Kriváňem. Počasí se naštěstí začíná zlepšovat, ale fouká pořádný vítr. Přijde vhod teplejší oblečení, které jsme si naštěstí vzali sebou. Postupujeme dále po modré a dostáváme se do Daxnerova sedla. Já s Ondrou to zvládáme celkem v pohodě, ale Hilda toho má už plné zuby. Se sebezapřením zdolává poslední úsek výstupu. Ještě pár metrů a vystupujeme na vrchol Kriváně(2495).
Mezitím se nám vyjasnilo a před námi se rozprostírají krásné výhledy (např. Ľadové štíty, Lomnický štít, Gerlachovský štít, Končistá.) Po namáhavém výstupu odpočíváme a vychutnáváme si ten krásný pocit. Počasí je nevyzpytatelné a chvílemi se přižene mlhavý závoj, který vše zahalí a není vidět vůbec nic.
Zpáteční cesta není o nic jednodušší, jako na horu, ale celkem to zvládáme a po stejné trase sestupujeme do údolí. Bolavé tělo si žádá odpočinek, kterého se nám dostává v kempu, kde se vracíme pozdě odpoledne.
