Na horách stále vládne zima!
Po delší době meteorologové hlásí dobré slunečné počasí a tak se vydávám s Ríšou (švagrem) na Kozinec. Tam mě zaveze autem, abych ušetřil čas i sílu. Počítám totiž ještě s nějakým sněhem na horách. Hodně ho již utálo, ale nikdo neví, kolik toho bílého šílenství v lesích ještě leží.
Na pomoc si beru i lyžařské hůlky, kterými si pomáhám při chůzi.
Od chaty je již souvislá vrstva sněhu, ale jde se poměrně dobře. Výše jsou lesní cesty zaváté sněhem. Proto jdu přímo v lese, kde je sníh zmrzlý a nebořím se hluboko.
Za sebou mám asi 1,5 km. Nabírám výšku, ale sníh mi padá do bot a leze pod kalhoty. Je ho už nad kolena a po chvilce se už brodím ve vaječném sněhu. Proč vaječném? Protože mi dosahuje až po …! Zabořil jsem tyčku celou až po ručku do zmrzlých krystalků vody. Výška tyčky je 110 cm! Zkouším to ještě asi 300 m, ale sněhu přibývá! Jsem necelý 1 km od Čerňaviny, ale končím. Nemá to cenu. I kdybych se tam dostal, tak nevím, jak bych fotil stromy v rezervaci. Měl bych totiž problémy sám se sebou natož se stativem a foťákem.
Ač nerad, musím se vrátit, přitom jsou perfektní světelné podmínky a docela teplo +7°C.
Na zpáteční cestě ještě vyfotím pár snímků a vracím se domů.
Jsem zklamán, ale na druhé straně jsem si dnes udělal 7 km procházku na čistém vzduchu a pár fotek se také vydařilo.
