Domlouváme se na jednodenní výlet na kole do Karviné, ale po polské straně řeky Olše, kudy vede cyklostezka. V předvečer našeho výletu seznamuji s našim plánem i kolegu Juru a on se k nám chce přidat, ale vyjel by až po 10.hodině dopolední, aby se po noční trochu prospal. My toho ranního volna využíváme k nákupu borůvek v Cieszyně a následné kávě a pak už budíme v Českém Těšíně Jirku. Je deset a ve složení: Já, Erča, Jura a jeho manželka Renáta se prodíráme hustým provozem v polském Cieszyně na výpadovku z tohoto historického města a najíždíme na cyklostezku vedoucí do gminy(obec) Zamarski, kde se nachází dřevěný kostelík, který stojí za prohlídku. Pro několik zajímavostí tedy měníme směr naši původní trasy a místo kopírování řeky Olzy se vydáváme více do vnitrozemí Polska.
Zvládáme i první kopečky, ze kterých sledujeme naše i polské Beskydy. Pozorujeme Skrzyczne, Čantoryji, Ostrý, Javorový i Lysou horu. Vše máme jako na dlani a pod námi leží kdysi město jedno, nyní dvě Cieszyn a Český Těšín.
Jsme v Zamarskach, obci, která je jednou velkou kuřecí farmou. Všude kolem nás jsou drůbežárny. I okolní smrad tomu nasvědčuje. My si však prohlížíme krásný dřevěný kostelík a pak usedáme v přilehlé hospůdce a pijeme polské pivo Tyskie. Je velice chutné, ale pěnu nám musel hospodský natočit dodatečně. Nevšiml si, že jsme Češi. Říkal, že Poláci chtějí hned chlastat, pěna prý jen zdržuje. Jiný kraj, jiný mrav! Ještě si v hospodě prohlížím muzeální kousky z různých hospodářství a troubím dokonce na pastevecké asi 1,5 metrové troubě náš odjezd.
Pokračujeme na Hažlach. Samozřejmě jsme ztratili cyklostezku, protože v tom mají Poláci bordel! Jedete si tak po modré a najednou jste na žluté, o které vůbec nic nevíte. Jindy zase jedete po malinké nepoužívané cestičce a zjistíte, že už po stezce nejedete. Při tom odbočka nikde nebyla, jen vjezd do rozpadlého stavení, kudy nejspíš stezka vedla do polí. Žádná směrovka. Jen občas na malinké bílé destičce barevný proužek a některý z nich je nakreslen do špičata, což znamená odbočku. Pokud jedete trošičku rychleji( 10 km/h a více), tak si toho nevšimnete.
Občas se prostě musíte někoho zeptat na správný směr.
To už jsme v další obci - Konczyce Wielkie, které se mohou pochlubit také nádherným dřevěným kostelem, který je podstatně větší než v Zamarskach.
Opět stojíme u cyklooznačníku a ještě se k němu vracíme. Jedeme ve směru modré cyklostezky, ale kolem silnice občas nacházíme značení žluté. Po modré ani památky!
Najednou se před námi objevuje krásný zámeček, který kdysi patřil rodině uhlobarona Larische, kterého spíše známe pod názvem markýz Géro z Bezručových Slezských písní. Nedávno v něm sídlil domov důchodců. Po pár snímcích pokračujeme na Kaczyce. Jenže značení se opět vypařilo.
Pokračujeme podle intuice kolem malého soukromého zvěřince, kde jsou pštrosi, lamy, bažanti a spousta průlezek, houpaček i skluzavek pro děti. Zvláštní místo, kde lze slyšet dětský smích a radost ze hry. Struszioland, tak se to tam jmenuje.
Kolem dalšího zámečku, o kterém nic nevíme a kolem spousty rybníků přijíždíme k malému turistickému hraničnímu přechodu a bez jakékoli kontroly se ocitáme v Karviné - Ráji.
Z oblast vesnic, rybníků a selských stavení jsme rázem v ruchu bývalého okresního města. Obrovský rozdíl.
V Karviné mi Jura ukazuje, kde bydlel ve svém dětství a pak si fotím krásu Fryštátu - zrekonstruovaného karvinského náměstí. Připadám si najednou v jiném světě. Krásné náměstí, které musíte vidět.
V parku Boženy Němcové(skvěle udržován) obědváme v parkové restauraci a kolem daňčí obory zastavujeme u mostu v lázních Darkov. Původní silniční most je po rekonstrukci solitérem lázní a složí pouze pěším a cyklistům.
Obcházíme bývalá kaliště, ze kterých si Karviňáci udělali plavecký ráj a kolem šachet Darkov a ČSM ujíždíme ve spalujícím vedru Stonavou do Albrechtic. Pak podél železniční tratě již ve stínu směřujeme do Chotěbuze. Juru potkal defekt, tak si děláme nechtěnou přestávku. Poté v lese sjíždíme z cyklostezky 6100 a nejedeme do Archeoparku Podobora, ale k chotěbuzskému zámečku, kde je zcela nově zrekonstruovaná věž - Hláska.
V místním penziónu si dáváme jednu desítku a pak uháníme do Českého Těšína, kde se loučíme s Karpetovci a již sami pokračujeme přes Konskou do Třince.
Doma jsme večer v 19:00 po 77 ujetých km totálně spálení na nohou, rukách i tváři, přesto považujeme dnešní cyklovýlet za úspěšný!