Na Harcově v Hrádku je nehoda. Motorkář to napálil do auta, které mu nedalo přednost a vjelo na hlavní z vedlejší silnice, ale tu motorku jsem chvíli před tím viděl, jak v obci(50 km/h) předjíždí všechna auta a upaluje v protisměru velkou rychlostí vstříc svému osudu.
V Jablunkově sleduji v rybníce ryby, které skáčou nad hladinu a chytají nízko poletující hmyz. Za zády se nad Javorovým vrchem zabarvily mraky do modra. To jsou již tři výstražná znamení, že se máme vrátit domů, ale já je nepřijímám. Je hezky a v údolí Lomňanky je vždy jinší počasí než na Jablunkovsku.

Kolem stavby nového silničního obchvatu Jablunkova vjíždíme do Dolní Lomné. Jsme v údolí obklopeném horami. Je teplo a sunečno. V místní pekárně si kupujeme kávu a makový koláč a po malé přestávce pokračujeme výše směrem na Lomnou Horní. Navrhuji Erči malou změnu. Místo na Slavíč, tak na Kozubovou. Erča souhlasí. Jedeme klasickou horskou zásobovací silničkou na nejlehčí převody. Po zhruba 2,5 km odbočujeme z asfaltu na kamenitou, ale sjízdnou lesní cestu, která zhruba kopíruje vrstevnici, takže nemusíme sesedat z kola. Nyní jsme v lese, tak nevnímáme horko. Je příjemně. K chatě na Kozubové nám schází zhruba 2 km.
"Co to?!" Spadlo pár kapek. Pro jistotu balím foťák do sáčku a strkám ho do igelitky. V té chvíli se na nás snáší vydatný déšť! Ještě , že máme pláštěnky. Oblékáme si je a schováváme se pod větve. Za chvíli to přejde a budeme pokračovat. Déšť se mění v průtrž mračen. Z lesní cesty se najednou stává potok! V botách nám čvachtá a leje čím dál tím víc. Začíná hřmět! To né!! Zažít bouřku v lese na horách není nic příjemného! K tomu Kozubová je známa svou přitažlivostí bouřek, protože prý ve svých útrobách skrývá vysoký obsah nějakých železných či magnezitových rud.
Blýská se a hřmí stále častěji, Prásk! Oslepující světlo a rána jako z děla! Udeřilo do nějakého stromu kousek od nás! Nyní nám jde o život!!!

Rychle vypínám mobil a veškeré kovové věci ukládám do sáčku v brašnách na kole. Opouštíme naše ocelové oře a přesouváme se asi o 60 metrů výše pod malé bučky pod větve. Bouře nad námi zuří v plné síle. Blesky bičují okolí a my více jak hodinu stojíme pod větvemi a máme pořádný strach, aby neuhodilo do nás!
Bouře ustává, leč stále vydatně prší. Musíme opustit tohle místo. Vracíme se dolů. Po rozvodněné cestě sjíždíme na kolech k hlavní lomňanské silnici. Ve vodě nevidíme kameny, větve ani díry. Jede se těžko. Pláštěnky nás jakž takž ochraňují od úplného promočení a následného prochlazení. Sledujeme horské potůčky, ve kterých při cestě nahoru skoro vůbec nic neteklo. Nyní jsou z nich běsnící hnědé živly, které sebou strhávají i menší stromečky a větve. Během hodinové bouře nad Beskydami jsem pochopil, že na horách je velice nebezpečno, a to se dovoluji řadit již ke zkušenějším turistům a v lese jsem dokonce částečně i vyrůstal!

V Lomné si oblékáme zbytek suchých věcí a hovoříme se dvěma turisty, kteří rychle seběhli z NS Mionší(prales) a stojí tu jen ve spodním prádle. Neměli totiž pláštěnky a nyní mrznou. Doporučuji jim nesedět v budce a čekat hodinu na autobus, ale pokračovat pěšky ke svému ubytování nebo kousek sejít dolů do restaurace pro teplý čaj, třeba i s rumem.
My však uháníme domů. Bouřka odešla tak rychle jak rychle přišla. Za mírného deště v Jablunkově míjíme další autonehodu a již bez problémů přijíždíme do Třince.

Dnes jsme ujeli 50 km, ale jsme rádi, že jsme vůbec přežili a to dokonce bez zranění!