Trasu předem naplánovanou zahajujeme poměrně prudkým stoupáním na Starojický kopec, abychom si prohlédli zříceninu stejnojmenného hradu a využili nabídky krásných výhledů do okolí Moravské brány. Kromě prohlídky polorozpadlého hradu, máme možnost vidět i netradiční svatební obřad přímo na nádvoří. Za doprovodu Bartholdyho svatebního pochodu si budoucí novomanželé řekli své ano. Je to zajímavé zpestření našeho výletu, ale na delší zdržení už nemáme čas, protože před námi je ještě kus cesty.

Vracíme se zpět na náměstí a přehledné směrové tabule nám ukazují směr .Cyklostezka vede po udržovaných asfaltových silničkách a kolem všude přítomné pole a louky nám napovídají, že zdejší oblast je využívána hlavně zemědělsky. Po pár kilometrech jízdy míjíme první větší obec po trase, Jeseník nad Odrou, nacházející se v jihozápadní části chráněné krajinné oblasti Poodří. Ráz krajiny se nemění, až na dlouhou alej jabloní lemující cestu po obou stranách a číslo napsané na každé z nich je zřejmě poznávací znamení majitele. Při dnešním horkém počasí je příjemné si občas udělat pauzu a občerstvit se. Líbily se mi vkusně a prakticky zhotovené odpočívadla lemující trasu, kde nechyběly ani koše na odpadky.

Po krátkém odpočinku opět šlapeme do pedálů a po trase míjíme rodiště významného vědce a zakladatele genetiky J. G. Mendela. V jeho rodném domě v Hynčicích č.p.69, což je jedna ze tří místních částí obcí, ( Vražné, Hynčice, Emauzy) se nachází expozice muzejních sbírek jeho díla. Zajímavým zpestřením dnešního výletu je soustava Oderských rybníků (Cíp,Vraženský, Trněný, Travný a Emauzský), nacházející se podél cyklostezky. Přijíždíme do Oder a trochu se motáme, než najdeme další pokračování trasy. Odbočka na Dobešov a Jindřichov je totiž přímo v křižovatce a to nás trochu mate. Na cestu se ptáme náhodných kolemjdoucích a ti nám ukážou správný směr. Část úseku pohodové jízdy končí a následuje táhlé dlouhé stoupání až do Dobešova. Naši pozornost upoutali turisté, užívající na rozdíl od nás síly koňské a to doslova. Zřejmě kočovníci, kteří do této vesničky zabloudili a hledají správnou cestu. Naše značená trasa nás vede dále přes Jindřichov, Střítěž nad Ludinou, Olšovec a to už se blížíme k městu Hranice. Projíždíme městem a pozorně sledujeme směrové tabule, nebo značení, které by nás dovedlo k Hranické propasti. Orientujeme se nakonec podle mapy a cesta nás dovede k vlakovému nádraží v Teplicích nad Bečvou, odkud vede naučná stezka Hůrka a ta nás přivede k nejhlubší propasti v Čechách. Její hloubka je podle posledních průzkumů včetně suché části 289,5 metrů. Jaká je ale skutečná její hloubka, zatím není jasné. Prohlídka nám nezabrala moc času a my pospícháme zpět, abychom ještě stihli prohlídku aragonitových jeskyní na druhém břehu Bečvy. Bohužel, máme smůlu. Přišli jsme pozdě, provozní doba jeskyně je do 16:00. Snad budeme mít příště větší štěstí.Tak alespoň využíváme příjemného lázeňského prostředí k tomu, abychom si odpočinuli a posilnili se, protože máme před sebou dobrých dvacet kilometrů. Ještě pár fotek na památku než se rozloučíme s krásným prostředím moravských lázní a opět nasedneme na kola. Černé mraky, které se z ničeho nic přihnaly, nevěští nic dobrého a my neponecháváme nic náhodě a snažíme se čím jak nejrychleji se přiblížit k našemu výchozímu místu, kde máme zaparkované auto. Naštěstí si to bohové rozmysleli a dovolili, abychom trasu absolvovali za sucha. Kromě prohlídky větrného mlýna ve Skaličce jsme naše zastávky zredukovali na nutné minimum a táhlým stoupáním na Starojické náměstí jsme dnešní cyklovýlet zakončili. Po ujetí 75 km na nás doléhá únava a jsme rádi, že zbytek cesty už za nás jiní táhnou.