K prameni řeky Olzy až do Polska
Zítra odjíždím do Rakouska na Dunajskou cyklostezku, bohužel bez Erči, protože musí zůstat doma s nemocnou dcerou. Je jí to hrozně líto i mně. Tak ji aspoň navrhuji malou projížďku česko-polským pohraničím. Chceme se zajet podívat k pramenům řeky Olzy (Olše) do Polska pod horu Gańczorka (909 m.n.m.). Dočetl jsem se v tisku, že v Bukovci je otevřen nový turistický přechod a není nutno stoupat k silničnímu přechodu, ale stačí kopírovat Olzu lesní cestou.
Do Bukovce jsme se dostali poměrně rychle. Počasí je na cyklistiku skvělé. Slunečno a asi 22°C.
Za bývalou celnicí v Bukovci (staví se tu zcela nová sjezdovka) odbočujeme z hlavní na příjezdovou silničku k hranici do leva. Jsou tu i šipky na sloupech. Nelze zabloudit. Po chvilce už po mostku přejíždíme Olzu, ale i státní hranici a dáváme se proti proudu lesní cestou do Polska. Olza tu vytvořila nádherný kout přírody. Kaňón a hluboký les mi připomíná tatranskou přírodu.
Za hájenkou odbočujeme do leva, do prudkého stoupání, až pak zastavíme na kopci u jakéhosi monumentu, který patří do sítě nějaké cyklostezky či naučného chodníku týkající se naší planetární soustavy. Zastavili jsme zrovna u Uranu a Olza nikde. Prostě jsme se ztratili a já vůl jsem si nevzal mapu polskou, ale českou a ta v těchto místech už není zaznamenána. Vracíme se tedy zpátky k hájence a sjíždíme přímo k Olze a podél jejího toku jedeme už asi po správné trase, ale Ouha! Opět stojíme u pily a cesta se točí od řeky zpět k hranicím! Ptám se dobrých lidí, kteří mi potvrzují, že se po nynější trase dostanu na silniční přechod do Jasnowic - Bukovce. Správná trasa byla asi ta planetární.
Zpátky se nám už nechce, a tak prudkým, ale fakt prudkým stoupáním, kdy jedu na nejlehčí převod a skoro jenom po zadním kole( při záběru se přední zvedá!) projíždíme horskou osadou Jasnowice (zajímavá oblast lidové architektůry) zpět k hranicím, kde si ještě fotím sraz polských majitelů vozů Opel - Tigra.
Po překročení hranice se ještě zastavujeme v centru Bukovce na focení místních dřevěnic. Cestou domů si ještě udělám pár snímků Jablunkova a pelášíme zpět do Třince.
Přesto, že jsme nenašli pramen řeky Olzy (později jsem se v polské mapě ujistil, že jsem měl pokračovat po planetární stezce), tak jsme se hezky projeli a poznali další krásy našich Těšínských Beskyd.
