Do kina Vlast se dostáváme až ve 14:00, protože jsem se musel vyspat po noční směně a lituji toho, že jsem prošvihl zcela jistě zajímavé a humorné vyprávění Jana Vlasáka o svých většinou sólo cestování po světě. Také jsem chtěl poznat krajany, manželé Sztulovi a dozvědět se také něco o cykloturistice u nás v Beskydech. Snad mi to vyjde někdy příště.

Ve vestibulu kina jsou vystavena různá kola, na kterých naši cestovatelé zdolali svět. Také si zkoušíme trenažér kola pro vozíčkáře s ručním pohonem. Musím uznat, že je to velice náročné na ruce a obdivuji tyto zdravotně handicapované kolegy, kteří na těchto ručně poháněných kolech jezdí po světě.

Také tu jsou různé stánky se zbožím pro cykloturistiku od oblečení,výbavu kol, ale i třeba výstavu zcela nových sněžnic, které se v poslední době stávají stále populárnějšími a mohou v zimních měsících nahradit kolo těm lidem, kteří nelyžují.

Nejdůležitější jsou však stolečky, kolem kterých je docela živo. Nahlížím přes ramena lidem stojících přede mnou a vidím Lucku s Michalem, kterak prodávají své čtyři knihy z putování na kolech kolem celé naší zeměkoule. Píšou do knih věnování, fotí se s návštěvníky či přáteli, ukazují fotky a samozřejmě o všem živě diskutují. Samozřejmě si nesmíme tuto událost nechat ujít a aktivně se zapojujeme do řeči.

Poté navštěvujeme Jana Vlasáka a prohlížíme si i jeho knihy a prohodíme mezi sebou i pár slov.
V tom vidíme štíhlého chlapíka stojícího opodál, samého a opřeného o sloup s informacemi o festivalu. Rychle toho využíváme a oslovujeme ho. Josef Zimovčák nám rád vychází vstříc a odpovídá nám na naše všetečné otázky. Ukazuje nám své vysoké kolo a také se s ním i fotíme. Tento chlap si zaslouží pozornost, poněvadž dokázat na takovém kole zdolat všechny etapy Tour de France, projet téměř celou italskou Giro d`Italia a stát se osminásobným mistrem světa v závodech na těchto speciálech je kumšt! Poté, co jsme se seznámili se světově proslulými cestovateli, vstupujeme do sálu, kde probíhá zrovna přednáška o cyklistice pro zdravotně handicapované spoluobčany. Slovo má slabozraký Jirka se svým vodičem, kteří se zúčastnili světového mistrovství v tandémové cyklistice.

Na řadu přichází Pepa Zimovčák se svými několika krátkými filmy a fotografiemi z různých závodů, ale hlavně s praktickou ukázkou jízdy na vysokém kole. Postupně si zve na pódium zájemce o projížďku na jeho speciálu. No, co budu povídat, jsou to samé držkopády! Vůbec to není jednoduché jezdit na takovém bicyklu. Obecenstvo se baví a Josef v sobě probouzí Showmana. Klademe mu otázky a přednáška vesele plyne až ji musí přerušit organizátoři z důvodu dodržení harmonogramu festivalu.

Po malé tombole přicházejí ke slovu vozíčkáři z F-M, kteří nám ukazují závodní speciály, jejichž cena se pohybuje okolo 70 tisíc Kč!!! Také nám promítají film z jejich cyklozávodu kolem Vysokých Tater a živě s námi diskutují a dokazují nám, že nepatři na vedlejší kolej, ale jsou schopni plnohodnotně žít i se svým zdravotním postižením. Tyto aktivní lidi plně obdivuji!

Přišel čas na fotoprezentaci Martina Stillera, který se vydal se svou kamarádkou na kolech z ČR do Afriky, do Maroka. Jejich cesta byla dlouhá téměř 6 000 km a cestou zažili spoustu zajímavých událostí. Jeho povídání je zajímavé a tak se dostáváme do časového skluzu. Ještě si rychle prohlížíme krátký film od blanenského sdružení Horizont, jehož čtyři ultramaratónci za 4 a půl dne ujeli a zaběhli téměř 800 km z Blanska až k Baltskému moři. Tři jeli na kole a čtvrtý běžel úsek 10 km,pak se vzájemně střídali. Šílenci!

S mírným zpožděním nastupují před obecenstvo(téměř plný kinosál) hlavní tahouni festivalu: Lucka a Michal, kteří za tři roky objeli svět a ujeli více jak 68 tisíc km!!! Sami, plně naloženi, navštívili všechny kontinenty a jeli nepřetržitě v jakémkoli počasí ve všech ročních obdobích. Jeli pouštěmi i přes velehory, navštívili země sněhu, ale i divokých zelených džunglí.Prostě si jejich výkon zaslouží hlubokou poklonu a obdiv. Lucka s Michalem nám dokázali, že člověk může zdolat téměř vše, pokud chce a podřídí se své myšlence a cíli.Jejich vyprávění a fotografie nás dostaly do jejich cykloputování natolik, že jsme si ani nevšimli, že jsme pořádně protáhli stanovený časový limit. Ještě máme na ně plno otázek a příjemně se bavíme.

Posledním bodem festivalu je putování Indočínou v podání Antonína Červeného, které již však nesledujeme, protože musím jet rychle na noční směnu. Vím, že přicházím o další zcela jistě zajímavou besedu, ale doufám, že se zúčastním i příštího ročníku, kterému opět přislíbili svou účast Lucka s Michalem, kteří letos během tří měsíců projeli na kolech Národní parky USA a o této cestě by nám vyprávěli.

Takže se máme na co těšit a s konstatováním, že letošní Cyklocestovatelský festival se opravdu vydařil, končím tuto reportáž.