Cyklistická pouť na Jasnou Goru v polské Czenstochové.
Ačkoliv nejsem katolík, přijal jsem pozvání na duchovní cykloturistickou akci , kterou pořádali věříci katolíci z Českotěšínské diecéze.
Samotné pouti předcházela zkušební jízda okolím Těšínska a podhůřím Beskyd. Začala 15.7.2006 v 6 00 ráno krátkou pobožností .
Po informačním setkání jsme vyrazili od katolického kostela a po cyklostezkách projeli postupně Komorní Lhotku , Guty a pokračovali kolem Třince zpět do Českého Těšína. Trasa měla něco málo přes 60 km.
Ve středu 26.7.20006 v 6. 00 ráno začala opravdová poutˇ opět mší svatou v kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Českém Těšíně. Po mši jsme dostali poslední instrukce a třicetičlenný pelotón mohl vyrazit směrem k hraničnímu přechodu.
Hned za hranicí začíná první a zároveň poslední prudké a dlouhé stoupání, protože dál na této trase hory nejsou. Opouštíme Cieszyn a po bočních a polních cestách se dostáváme do hornické obce Krzyžowice. Na dvoře fary odpočíváme, svačíme a doplňujeme tekutiny - máme za sebou prvních 36 km.
Místni pán farář nám udělal výklad o historii a součastnosti zdejšího kostela.
Po odpočinku pokračujeme dál, projíždíme přes město Žory a posléze se noříme do hlubokých rovinatých lesů. Cesta je střídavě písčitá nebo kamenitá, tak že se húře jede.
V poklidném tempu se dostáváme na další zastávku - do vesničky Bujakov .V parku
místního kláštera znovu odpočíváme, nabíráme síly na poslední dnešní etapu, která vede přes průmyslový region glivické pánve i samotným centrem města Glivice. Velkoměsto projíždíme s menšími problémy, musíme se hlavně přizpůsobit hustému provozu aut a autobusů, někdy i tramvají. Za městem se opět noříme do rovinatých lesů, ale časem se terén začíná mírně vlnit, les střídají louky a pole. To již znamená, že se blížíme k cíli naší dnešní etapy - vjíždíme do obce Kamieniec. ( computer ukazuje 107 km) Před místním kostelem na nás už čeká pán farář, který nás rozděluje na noclehová místa v domovech farníků. Spolu se synem Filipem se dostávám do rodiny důchodců, kteří bydlí sami ve velkém domě , protože jejich děti si také postavili domy na jiném místě Polska. Po nezbytné očistě těla a večeři se vracíme do kostela na večerní bohoslužbu, kde nás ještě jednou oficiálně vítá pán farář. Po mši se vracíme zpět k naším hostitelům, cestou ale nakukujeme do místní restaurace a dáváme si celkem dobré pivo Okocim.
Ráno ve čtvrtek 27.7. balíme svá zavazadla, snídáme, pijeme kafe a čaj které nám připravili domáci .
Přijiždíme ke kostelu, kde je sraz všech cyklopoutníků. Vyrážíme v přesně určenou hodinu.
Ráz krajiny se mírně mění, ubylo prúmyslových objektů, je vidět množství menších či větších farem . Trasa vede po bočních málo frekventovaných silničkách a celkem rychle ubíhá.
Máme za sebou 40 km a vjíždíme do vesničky Kalety Miotek, kde se zastavujeme k odpočinku, doplňujeme zásoby jídla a hlavně pití protože teplota vzduchu je 29 stupňů.
Po hodinové přestávce naskakujeme do sedla a lesnímí cestani se blížíme k naši další zastávce. Je to obec s pěkným názvem Kamienske Mlyny. Všichni jsme rádi že si můžeme odpočinout protože teplota se mezi tím vyšplhala už na 33 stupňů. Omýváme se vodou a hledáme stín, relaksujeme před poslední nejnáročnějčí etapou. Další zastávka bude až v cílí naši cesty a tou je Czenstochová.
Poslední část našeho putování je dost náročná, pripadá mi že teplota stále stoupá, lesy už nejsou, jenom samá pole, žáden stín. V dáli na obzoru se objevuji obrysy kostelních věží a to nám naléva novou sílu dojet do cíle. Bez zdravotních potíži se dostáváme na předměstí Czenstochovy, v dáli už jasně vidíme klášter . Provoz na silnicích houstne, ale řidiči jsou tolerantní a umožnují projet křižovatky celému peletonu i když už svítí červená.
Konečně se dostáváme pod Jasnou Goru, kde se setkáváme s pěšími a autokarovými poutniky z Těšínského Slezska. Společně vcházíme do klášterního komplexu, kde jsme přivítáni a zučastňujeme se mše v kapli "Matky Božej". Po mši se jdeme ubytovat do
" Domu Pielgrzyma" (dům poutníka) Je to jednoduchý hotel, který slouží poutníkům, o provoz se starají místní jeptišky.
Večer se zučastňujeme ještě "Apelu Jasnogurskieho" a dalších duchovních aktivit, které jsou pro mě movým poznáním, podobných akcí jsem se ještě nikdy osobně nezučastnil.
Počátky Jasnogurského Kláštera se začínají psát od roku 1382 a dodnes tam přicházejí miliony poutníků z Polska a z celého světa.
Pozdě v noci se vracíme do hotelu a usíname spánkem spravedlivých. Ráno se rozhodujeme jak dál , protože společná pouť fakticky skončila a návrat domů už není organizován. Každý se vrací podle svých představ, jedni autokarem jiní vlakem a někteří na kolech.
My s Filipem se rozhodujememe že domů jedeme na kolech. Po ještě jedné prohlídce kláštera a centra města se chceme dostat do vesnice Olsztyn kde je zřícenina hradu, který by jsme chtěli vidět. Dlouho ale bloudíme po předměstích a nemůžeme se vymotat . Objíždíme obrovské hutní komplexy a každý koho se ptáme nás posíla jinou cestou. Konečně opouštime město a k hradu přijíždíme přesně v poledne. Po krátké prohlídce pokračujeme na jih, jedeme lesem po písčité cyklostezce, kola se nám hluboko boří a někdy i z kopce musíme tlačit. Naštěstí se ale stezka napojuje na asfaltovou silničku, po které se dostáváme do Slezké uhelné pánve. Okolí není vubec pěkné, proto se rozhodujeme že dál pojedeme vlakem. Na nejbližším nádraži sedáme do vlaku a jedeme do Katowic. V Katowicích sedáme opět na kola a jedeme po hlavní cestě dalničního typu k Těšínu, jízda je celkem bezpečná protože máme pro sebe široký odstavný pás .Pomalu se začína ztmívat, zapínáme dynama a blikačky.
Volám manželce aby mam přijela naproti autem. Setkali jsme se mezi městy Mikolow a Lazyska. Nahazujeme kola na auto a o půlnoci dorážíme domů. Jsme štastní.
Celkem jsme ujeli asi 300 km, akce se zučastnilo 30 cyklistů žádná větší kolize ani porucha kola nebyla, nikomu se nic nestalo a myslím že všichni byli spokojení. Jsem rád že jsem mohl poznat hodně příjemných lidí a touto cestou bych chtěl poděkovat organizátorům , zvláště pánu Glacovi , který byl vedoucím cyklistů, za perfektně připravenou akci a za to, že nás mile mezi sebe přijali.
